Andrea Dostálová - "Vždycky jsem snila o tom, že jednou budu závodit jako můj taťka"

Autoslalom je jedním z nejoblíbenějších odvětví motosportu. Je to disciplína o vytrvalosti, rychlosti, čisté jízdě a o tom, jak dobře se dokážete se svým závodním autem sladit. Dnes vám přinášíme rozhovor s velmi sympatickou mladou ženou, která se slalomu věnuje přes 10 let. Mezi její záliby patří turistika, pečení, sport a poznávání nových míst. Říká o sobě, že jde do všeho bez myšlení a po hlavě díky svému znamení zvěrokruhu, kterým je Střelec. Kromě toho také miluje auta, a body na závodech sbírá se svým vysněným Peugeotem 106. O tom, jaké byly její začátky, jaké má sny a jak vidí svět autoslalomu šestadvacetiletá Andy Dostálová, si můžete přečíst právě teď.

Ahoj Andy, jak ses dostala k motorsportu? Jaké byly tvé začátky za závodním volantem?

Ahoj, k motorsportu jsem se dostala díky taťkovi, který závodí snad odjakživa. Už jako malá holka jsem milovala s ním jet na autokros a o pauze „volantkovat“ v autě a hrát si, že jsem velká závodnice. Když jsem konečně dosáhla na pedály, bylo jasno. Tohle je to, co mě neskutečně baví! Začínala jsem se učit s Trabantem 601, to řazení pod volantem nikdy nezapomenu.

Závodíš v disciplíně autoslalom. Prozraď nám, co tě přivedlo k tomuto odvětví a jak dlouho se mu věnuješ?

Ne vždycky to byl jen slalom. Můj první závod byl v roce 2010 a byly to jízdy zručnosti v Pardubicích. Byl to jen takový „srandamač“, kde bylo úkolem zajet trať, na které byly různé prvky (zúžený profil, slalom, otočná branka, doraz…), za co nejrychlejší čas bez trestných bodů. Právě tam jsme se dozvěděli o tom, že se v Milovicích (nyní v Panenském Týnci) na letišti pořádají slalomy a řekli si s taťkou, že to by nás mohlo bavit. A baví! Navíc jsem jezdila asi dva roky u Martina Kučery (RTC) okruh na CzechRingu v Hradci Králové, nebo ve Vysokém Mýtě. Postupem času jsme se přesunuli pouze na slalomy, které už jezdíme s nějakou pauzou přes 10 let.

Pamatuješ si na svůj první závod a jak probíhal?

Nevím, jestli to byl přesně první závod, ale bylo to přesně jako ta scéna
z filmu Tacho: „Jožo, snad sis nemyslel, že budeš hned první.“ „Myslel, Juro, myslel!“ 😀 Jely se jízdy zručnosti v Pardubicích, bylo asi půl metru sněhu, na trati vyjeté koleje. Pro mě byl ale nadlidský úkon se udržet pouze v nich, takže

mě každou chvíli museli ostatní tlačit zpět, abych hned další zatáčku zapadla na druhý straně. Samozřejmě jsem se pak hned běžela dívat na čas a nechápala jsem, jak můžu být poslední, když jsem jela, jak nejrychleji jsem uměla (smích).

„Když jsem konečně dosáhla na pedály, bylo jasno. Chci závodit!“

S jakým autem závodíš? Chtěla bys vyzkoušet i jiné, nebo jsi spokojená?

Jak se říká – vždycky je co zlepšovat. V současné době závodíme s Peugeotem 106, 1.6 s16, který byl vždycky takový náš malý sen. Určitě bych chtěla zkusit
i jiná auta, nebráním se ničemu a uvidím, co se mi naskytne za příležitosti.

Existují v autoslalomu soutěžní kategorie? Do jaké případně spadáš ty?

Na slalomu v Panenském Týnci jsou tři skupiny. Já spadám do kategorie S2, kde jezdí sériová auta s objemem motoru nad 1 400 cm3 (S1 – sériová auta s objemem motoru do 1 400 cm3, S3 – upravené vozy bez rozdílu objemu motoru).

Jezdíš pravidelně všechny závody sezóny, nebo jen některé? Případně které konkrétně?

Všechny závody sezóny se mi nepodařilo jet už dlouho. Zkrátka, když vyjde závod zrovna na termín, kde už něco mám, tak kvůli tomu neměním celý program. Jsem ale ráda za každý závod, na který se dostanu a vyloženě nedávám žádnému závodu přednost.

Máš nějaký svůj oblíbený slalom, kam se ráda vracíš?

Slalom v Panenském Týnci se jezdí na letišti, kde se trať staví pokaždé trochu jinak, takže je každý závod překvapení, jak se pojede. Co se týče míst, kam na slalom jezdím, tak je pouze Panenský Týnec a poslední dobou Vyškov, kde se jede zase trochu jinak a oblíbila jsem si to tam. Kam se ale nejraději vracím není slalom, ale okruh ve Vysokém Mýtě, tu trať miluju a doufám, že se tam ještě svezu.

„Nenastavuji si žádné vysoké cíle. Každý závod si jedu hlavně užít a přijít na jiné myšlenky.“

Co považuješ za svůj největší úspěch?

Úspěch je pro mě každý závod, kdy se dokážu probojovat mezi chlapy na bednu (smích). Ale ten úplně největší úspěch je určitě první závod, kdy jsem porazila taťku, jelikož právě on je mým největším vzorem a vždycky jsem snila o tom jednou jezdit právě jako on.

Jaké máš plány na letošní sezónu?

Mám za sebou slalom ve Vyškově a dál bych chtěla určitě odjet co nejvíc závodů seriálu slalomu v Panenském Týnci a pokud to umožní čas, tak bych se určitě letos chtěla podívat na okruh do právě zmíněného Vysokého Mýta.

Můžeš prosím přiblížit našim čtenářům, jak to vlastně na takovém závodu autoslalomu chodí?

Ráno po přejímce probíhá rozprava, kde se dozvíme mimo jiné základní informace o trati. Poté probíhá trénink. Většinou se jede třikrát, abychom si trochu načetli trať. Za vynechání nebo shození branky jsou trestné body, takže je opravdu důležité jet co nejčistěji a zároveň nejrychleji. Většinou totiž rozhodují právě trestné body. Samotný závod se pak jede na 3 kola s tím, že po dvou odjetých jízdách jsou vyvěšeny průběžné výsledky a v celkovém vyhlášení se pak nejhorší jízda škrtá.

Je potřeba, aby mělo auto na slalom nějaké speciální úpravy, nebo stačí sériová výbava?

Autoslalom, co jezdím, může jet kdokoliv s jakýmkoliv autem. Já jezdím v sériích, takže zde jsou možné jen úpravy povoleným způsobem (sportovní podvozek, sportovní filtr, sportovní výfuk, závodní sedačky, pásy …) a musí se jezdit na pneumatikách s homologací E.

Jak probíhá tvá příprava na závody? Máš nějaké své rituály?

Co se týče auta, tak tam vše připravuje taťka, já jsem spíš přes to občerstvení. S oblibou mi říká, že jsem jak Hamilton. Ani ne, že bych tak dobře jezdila, ale že jedu na závody a o nic se nestarám, prostě sednu do auta a závodím (smích). A jako odměnu ho pak ještě porazím. Nebýt taťky, tak si myslím, že bych na závody sama dorazila o dvě hodiny dýl, bez gum na přezutí a asi i s prázdnou nádrží. Jsem mu neskutečně vděčná a DĚKUJU!

„Úspěch je pro mě každý závod, kdy se dokážu probojovat mezi chlapy na bednu.“

Je nějaký cíl, kterého chceš v motorsportu dosáhnout?

Každý závod si jedu hlavně užít a přijít na jiné myšlenky, což se v téhle době obzvlášť hodí. Mým snem bylo vždycky bojovat o přední příčky s muži, což se mi po několika letech začalo konečně dařit. Vyšší cíle si zatím v této oblasti nenastavuji, jelikož závodím opravdu jen pro radost.

Máš nějaký svůj jezdecký vzor, který tě inspiruje?

Mým vzorem byl a vždycky bude můj taťka. Obdivuji, jak si dokáže v krizích poradit a dokáže vždycky zachovat chladnou hlavu (to zatím stále neumím :D). Zkrátka nebýt něj, tak bych teď vůbec nedělala tenhle rozhovor. Vždycky bude pro mě ten, na kterého budu koukat jako na nejlepšího závodníka.

Chtěla by sis vyzkoušet i jiné odvětví motorsportu, než slalom?

Toho by bylo. Vlastně asi není nic, co bych si zkusit nechtěla. Nejvíc mě ale láká autokros. Ten adrenalin na startu s ostatníma musí být nepopsatelný.

Podporuje tě rodina a přátelé v tom, co děláš? Nebo ses setkala s negativním přijetím?

Rodina i partnerka mě naplno podporují a já jsem za to nesmírně ráda a díky nim jsem, kde jsem! Ne na všechny závody se mnou jezdí, ale pokud zrovna nejedou, tak celý den dostávám zprávy s podporou – já, že fandí mně, taťka zas, že jemu. Mají to občas těžký, zkrátka vždycky jeden z nás bude ten smutnější (smích). Moc si vážím toho, že zrovna já mám po boku tak úžasnou rodinu a partnerku!

Je nějaká trať v zahraničí, kam by ses ráda podívala?

V zahraničí žádnou vysněnou trať nemám. Já toho nemám moc odjeto ani tady, takže bych se spíš chtěla podívat jednou na MČR například do Přerova, nebo Násedlovic.

„Vážím si toho, že vznikl projekt #HOLKAZAVOLANTEM. Můžeme díky němu všem ukázat, že i ženy mohou být za volantem hvězdy.“

Jaké je tvé vysněné auto?

Myslíš jako bílý, nebo černý? (smích). Určitě bych si jednou chtěla vymazlit Golfa VII GTi Performance, to je prostě auto, za kterým se vždycky otočím.

Utrpěla jsi někdy na závodech nějakou vážnější nehodu nebo ti auto vypovědělo službu? Případně co jsi v ten moment zažívala?

Nehoda, na kterou snad nikdy nezapomenu, je z mých začátků. Byla jsem na slalomu na letišti v Dobrkově. Po startu byla dlouhá rovinka, na konci jsme se měli otočit a zpátky jet slalomem. Odstartovala jsem, přeřadila na 2, plnej plyn a těsně před omezovačem jsem místo na 3 zařadila zpět na 1. A jak to dopadlo? Přeskočil řemen na rozvodech a potkaly se ventily s pístem. Aby toho nebylo málo, tak to byl závod, kde se byla podívat snad celá rodina, museli na mě být opravdu pyšní (smích).

Setkala ses někdy s kritikou a podceňováním žen jak za volantem, tak v motorsportu? Jak případnou situaci vnímáš?

Na závodech jsem se nikdy s podceňováním nesetkala, ba naopak, vždy je tam úžasná atmosféra. V běžném provozu už je to horší. Kdo nikdy neslyšel větu „to je určitě ženská“. Nemám tohle podceňování žen ráda a vážím si toho, že vznikl tenhle projekt, kde můžeme dokázat, že i ženy mohou být za volantem hvězdy.

Dostala ses někdy do situace, kdy jsi uvažovala o tom, že se závoděním skončíš?

Zatím se mi nestalo, že by mi hlavou prolítla myšlenka, že skončím. Taťka už párkrát prohlásil, že poslední sezóna a finito, ale já doufám, že to bude takovej Jágr v motorsportu a budeme ještě pár let jezdit.