Denča Emingerová je pětadvacetiletou řidičkou kamionu. Její nabušenou Scanii „Černou perlu“ na silnicích nejde nepřehlédnout, a to především díky svému příteli, který je zároveň i jejím šéfem. Řídí se heslem: „Žijeme jenom jednou, tak by to měla být zábava.“ Vyzkoušela si také pár odvětví motorsportu, jako například autokros, rally nebo motokáry. Svět závodních aut a kamionů pro ni znamená mnoho, vůně benzínu a nafty je pro ni drogou. Dříve také závodně tancovala, miluje moře, zimní sporty a volejbal.
Ahoj Denčo, prozraď prosím na úplný začátek nám a našim čtenářům, jak ses dostala za volant kamionu. Kdo tě k této práci přivedl a jaké byly tvé začátky?
Ahoj holky, v první řadě bych Vám chtěla poděkovat za oslovení na rozhovor, moc si toho vážím. Já už jsem od malička takovej trochu blázen do aut díky tátovi, ale to má asi hodně holek stejně. Jezdil snad se vším co má volant, v mládí jezdil závodně motokáry, a když už se do ní nevešel, tak přesedlal na rally, nevěděl do čeho dřív skočit (smích). Začal jezdit s kamionem ještě o hodně dřív, než jsem vůbec vykoukla na svět, pak když jsem se narodila, tak chtěl být doma a dělal klempíře v servisu. Čím jsem byla starší, tím víc mě bavilo hrát si s klíčema na kola a pomáhat tátovi opravovat, takže by se dalo říct, že má můj táta napůl i syna (smích), panenky nikdy nebyly pro mě. Když mi bylo 10, tak se táta vrátil zpět na kamion a tam to tak nějak začalo. Chtěla jsem pořád jezdit s ním, byla jsem vždycky štěstím bez sebe, když mě vzal na týden s sebou. Tohle období, kdy jsem byla rozhodnutá, že budu jednou jako táta jezdit kamionem, skončilo asi když mi bylo 19. Začal mě bavit motorsport, jezdila jsem na závody do vrchu Edda cup, potom jsem začala jezdit na autokros, no a pak přišlo rally. Takže já jsem v podstatě úplná kopie mého táty. Pak přišel opět den, kdy jsem si řekla: „Jdu na kamion.“ Udělala jsem si řidičák a jezdím.
Jaký byl úplně první kamion, který jsi dostala možnost řídit?
Můj první kamion bylo Volvo FH 500 euro 6 u firmy Biofer, kde mi dali možnost jít se to tam naučit a já jim za to děkuji.
Tvůj současný kamion je Scania R560. Jakými úpravami a vychytávkami momentálně disponuje? Řekneš nám o něm něco víc?
Jelikož bylo a je hodně práce, tak se zatím nestihlo vše tak, jak jsme plánovali, takže je tam zatím jen pár úprav, jako je třeba rampa s přídavnými dálkovými světly, světelná reklama s logem firmy, osvětlení za kabinou, prodloužená sluneční clona, klapka na výfuk + nerezové výfukové potrubí, úprava řídící jednotky + kouř na vypínač, dolakovaná zrcátka a maska do barvy auta + menší úpravy interiéru. Na jaře se do toho chceme pustit znovu, a pokud bude dost času, tak to auto konečně dotáhnout do konce.
Jezdíš pod nějakou autodopravou, nebo jsi sama sobě vlastním pánem?
Momentálně jezdím u Andres Transport, což je firma mého přítele. A jsem ráda, že mi dal tu možnost a vzal si mě pod křídla, takovou trpělivost by se mnou asi jinde neměli (smích). Školu mám sice hodně tvrdou, ale aspoň potom vím, co a jak mám dělat.
„Čím jsem byla starší, tím víc mě bavilo si hrát s klíčema na kola a pomáhat tátovi. Jsem doslova jeho úplnou kopií, ve všem.“
Jak dlouho se profesionální kariéře řidičky věnuješ?
Pokud se počítá i dodávka, tak s tou cca 4 roky a s kamionem jezdím teprve rok. A můžu říct, že na dodávku bych se už určitě nevrátila. Přece jenom na kamionu jsi víc pánem svého času, zatímco dodávky lítají kolikrát i bez spánku.
Po většinu času za svou Scanií taháš sklápěcí návěs (sklopku). Jaký náklad v něm vozíš?
Vozíme hlavně obilí. Teď je řepná kampaň, takže se vozí řepa cukrovka. Občas v tom vezeme třeba i písek.
Zkoušela jsi za sebou tahat i jiný typ návěsu? Případně je mezi nimi znát nějaký rozdíl?
Jasně, začínala jsem na frigu 2 měsíce, ale to mě moc nenadchlo, je to sice pohoda, ale já chtěla něco víc, tak jsem šla na plachtu. Plachta je super, hrozně mě to bavilo, ale samozřejmě byly i dny, kdy jsem to nenáviděla. Ale zase je to dobrý jako fitko občas (smích). Naučila jsem se kurtovat a na plachtě jsem jezdila cca půl roku. Pak mi přítel oznámil, že půjdu na sklápěčku, což byla taková moje noční můra, jelikož jsem z toho měla a mám veliký respekt, přeci jen to občas není sranda. Rozdílů je mezi těmito návěsy docela dost. Ať už je to couvání, plachtování, skládání nebo nakládání. Se sklápěčkou musíš hodně přemýšlet, kde a jak to složíš, aby se to nepřevrátilo.
Se svým přítelem sdílíte stejnou vášeň pro kamiony. Bylo tomu tak od začátku?
Řekla bych, že ano. Obdivovala jsem jeho auto, jezdil se Scanií 164L 580 (prison break), a jeho naopak asi bavilo i to, že to baví mě a chci začít jezdit, jestli teda můžu mluvit za něj (smích). Dost mě v tom podporoval a já mu za to moc děkuju.
„Sklápěčka je fajn v tom, že to není pro holku až tak fyzicky náročný.“
Jezdíš vnitrostátní, nebo mezinárodní trasy? Případně co ti vyhovuje víc?
Jezdíme mezinárodní trasy, hlavně Rakousko a Německo. Já to asi ani jako nějak nevnímám, co mi vyhovuje víc a co míň, ale to Rakousko mám ráda. Je to taková pohoda.
Máš nějaký řidičský vzor, který tě inspiruje?
Tak pro mě byl vždycky ve všem vzor samozřejmě můj táta. Svým způsobem dost vzhlížím ke svému partnerovi, přeci jen to byl právě on, který mě skoro vše okolo kamionů naučil, a to co občas zvládá je neskutečný. Než jsem začala jezdit, tak jsem už nějakou dobu sledovala na instagramu Lucku Malátovou. To byla asi první holka, kterou jsem začala sledovat, že jezdí a taky jsem byla ráda, když jsem ji poznala osobně a ona mi dala pár rad a uklidňovala mě, že to je v pohodě a že to zvládnu.
Vezla jsi někdy nějaký zajímavý náklad? Co to bylo?
No, pro mě byl nejzajímavější náklad asi lisovací stroj, co jsem vezla ještě s plachtou do Německa. Já vozila hlavně plasty, světla atd. takže já se moc nedostala k něčemu zajímavějšímu.
Zvládneš si na své soupravě udělat drobnější servis?
Nějaký drobný servis bych asi zvládla. Ale jsem ráda, když to předám zkušenějším.
„Můžu s klidným svědomím říct, že na dodávku bych se už nikdy nevrátila.“
Máš nějaké své osvědčené tipy, jak si dlouhé trasy za volantem zpříjemnit?
Hlavně mít po ruce něco na zub, hladová ženská je zlo (smích). Jinak asi dobrá hudba nebo třeba hovor s přáteli, samozřejmě tak, aby se vnímala hlavně cesta.
Jak probíhají nakládky a vykládky se sklápěcím návěsem?
Tak nakládky jsou víceméně všude stejný, buď se to nakládá nakladačem, nebo ze sila. Vykládky jsou zase spíš asi o tom, kam jedeš, co vezeš a jak to tam vypadá. Někde skládáš 10 minut a někde třeba hodinu a půl, to je různý. Buď sypeš okýnkem, který je vzadu na čele návěsu, což je pomalejší a nebo skládáš čelem kde jen otočíš kolečko a je to za 2 minuty venku.
Měla jsi někdy za svou kariéru nějakou nehodu, nebo velký defekt na soupravě?
Naštěstí musím zaťukat, že jsem žádnou nehodu neměla. Za to defekt jsem si užila nedávno na kampani, kde mi bouchly dvě zadní gumy na tahači, na servis jsem čekala přes 6 hodin a hned druhý den se dělalo i přední kolo. Jezdilo se v Polsku po kamenité cestě, kde ty kameny byly strašně ostré a velké, takže jsme se báli, aby to neodnesly i gumy na návěsu ale pak už to bylo naštěstí vše v pořádku a od té doby, ťukám znova, naštěstí nic.
Navážeme na předchozí otázku. Jako profesionální řidiči se pravidelně setkáváte na silnicích s vážnými dopravními nehodami. Dávala jsi někdy první pomoc, nebo jsi pomáhala při nějaké takovéto nehodě?
Mně se takové věci naštěstí vyhýbají, takže jsem zatím nikomu první pomoc dávat nemusela a ani nepomáhala. Nehod jsem viděla hodně ale vždy z dálky, nebo když už to uklízeli.
„Dost vzhlížím ke svému partnerovi. Byl to právě on, který mě skoro vše okolo kamionů naučil, a to, co občas zvládá, je neskutečný.“
Co tě na tvé práci baví ze všeho nejvíc?
Asi to, že se občas podívám na místa, kam bych se s osobákem normálně nevydala. Teď mě začala fakt bavit ta sklápěčka a už bych asi s ničím jiným jezdit nechtěla. Sklápěčka je fajn v tom, že to není pro holku až tak fyzicky náročný. A celkově mě vždy bavila práce za volantem.
Jak se k tvé práci řidičky staví tvá rodina a přátelé?
No, nejdřív se to rodině úplně nelíbilo. Máma o tom nechtěla ani slyšet a ani teď není nadšená, táta to taky nejdřív úplně dobře nevzal, ale pak asi pochopil, že jsem po něm a prostě do toho půjdu, i kdybych to měla jen zkusit. Brácha mi řekl, že jsem magor a že doufá, že ho někdy vezmu sebou a ségra byla taky v pohodě a smála se. Mají o mě strach a přeci jen táta ví moc dobře, jak to na silnicích dnes vypadá. Od pár svých dobrých kamarádek jsem měla podporu neskutečnou, až jsem takovou podporu nečekala. Jinak jsem díky tomu o dost svých přátel přišla, každý jsme měli jiný názor a já si chtěla jít prostě za svým, takže jsem jim řekla sbohem. No, asi to nebyli ti praví.
Existuje něco, co bys na své práci ráda změnila?
Asi bych neměnila nic, svou práci miluju, i když občas nadávám. Přeci jen je to občas i psychicky náročné. Možná bych byla ráda, kdybych se dostala alespoň jednou dvakrát týdně domů, ale nějak to asi neřeším a šla jsem do té práce s tím, že doma budu na víkendy.
V truck komunitě se často pořádají nejrůznější srazy. Zúčastnila ses někdy nějakého?
Jasně, byli jsme na pár srazech. Ale se svým autem jsem byla na jednom. Třeba se to tento rok změní a ukážu svoje auto na více srazech.
„Táta to ze začátku úplně dobře nevzal, pak ale pochopil, že jsem prostě po něm a že do toho prostě půjdu.“
Jaké bylo zatím nejkrásnější místo, které jsi s kamionem navštívila?
Ty jo, těžká otázka. Asi nedokážu říct nejkrásnější místo, ale můžu říct, že jsem ani z půlky netušila, že máme v Česku tak krásný místa.
Jak tě vnímají muži jakožto řidičku kamionu? Setkala ses někdy z jejich strany s podceňováním, nebo kritikou?
Já se přímo takhle s někým, kdo by mě kritizoval asi nesetkala. Oni si to spíš řeknou za zády, anebo občas vidíš nějaký blbý pohled. Jinak se na mě spíš každý usmívá, nebo jsou překvapeni, že z takového kolosu vyleze takovej prcek a ještě k tomu holka (smích). Ale dnes už jezdí holek dost, takže si kluci asi zvykli.
Jaké „superschopnosti“ by podle tebe měl mít každý dobrý řidič kamionu?
Tak každý by si měl asi umět poradit v nějakých situacích. Každý jsme jiný a každý máme jiné schopnosti. Někdo umí to a někdo zase tamto. Ale občas mě na té silnici nepřestane udivovat, koho do toho kamionu pustí.
Vzpomeneš si na nějaký vtipný zážitek z cest, o který by ses ráda podělila?
No, myslím si, že kdyby mě viděl někdo couvat, když jsem začínala a občas i teď, tak by měl vtipný zážitek na celý život (smích). Pár vtipných zážitků asi mám, ale momentálně si asi nevzpomenu na nic, co bych tu mohla nabídnout.
„S kritikou se moc nesetkávám, spíš je každý překvapený, že z takového kolosu vyleze takovej prcek a ještě k tomu holka.“
Máš nějaké sny v rámci tvé práce, které si přeješ, aby se splnily?
Tak určitě bych si přála, aby se co nejdřív dodělalo moje auto a bylo konečně celý hotový. Asi bych se třeba jednou chtěla podívat kamionem někam k moři. Jinak takhle sny asi žádné nemám.
Zkusila bys nám prozradit, co ti práce profesionálního řidiče dala a vzala?
Tahle práce mi určitě dala pár nových přátel, se kterými se občas vídáme i mimo práci. Dala mi toho docela dost, to se asi ani nedá takhle napsat. Zároveň mi vzala volný čas, na který jsem byla zvyklá a nevídám se tolik s lidmi, se kterými jsem se vídala v podstatě každý den, což pro mě nebylo na začátku úplně lehký. Není lehké najít si čas, když jsi od pondělí do pátku v práci a o víkendu jsi ráda, že máš chvilku klid.
Většině řidičů se postupem času díky sedavé práci nevyhnou zdravotní problémy. Trpíš na nějaký? Případně snažíš se jim nějak předcházet?
Asi kromě občasných bolestí zad naštěstí nic. Občas je člověk unavený, jak je celý den za volantem a je „vykoukanej“.
Teď nastal čas na otázku od nás – jaký je tvůj vztah k motorsportu? Zkoušela jsi někdy závodit?
Motorsport jako takový miluju. Nejvíc asi rally a autocross/rallycross, kde jsem i poprvé viděla Štěpánku Mottlovou jak lítá na trati. <3 Jezdila jsem motokáry chvíli, je to ale drahý koníček, takže jsem potom zůstala spíš u pozorování.
„Občas mě nepřestává udivovat, koho do toho kamionu někdy pustí.“
Jaké dvě rady bys dala ženám, které by se chtěly dát na dráhu řidiče kamionu?
Ať do toho určitě jdou. Myslím si, že i kdyby na zkoušku, tak to za to stojí a jen u té „zkoušky“ to stejně nezůstane. Začátky nejsou sice vždycky procházka růžovou zahradou, ale do toho se každý dostane. Není se čeho bát. <3
Chtěla bys na závěr něco dodat nebo předat nějakou myšlenku?
Na závěr asi jen to, ať si jde každý za svým snem. A já ještě jednou děkuji za možnost udělat pro Vás rozhovor. <3
I my děkujeme za skvělý rozhovor z prostředí kamionové dopravy a přejeme mnoho šťastně najetých kilometrů bez nehod. Tým #HOLKAZAVOLANTEM
instagram: @denisa_emi
Foto: archiv Denisy Emingerové
