Začínala tím, že tahala hengr s koňmi na závody a k práci kamioňačky se dostala ze své vlastní iniciativy. Devětadvacetiletá Monča Ištvánková, pocházející z nádherného prostředí jižní Moravy, jezdí s kamionem po Evropě už čtyři roky. Práce za velkým volantem ji baví, ale musela si k ní postupně najít cestu. Pokud vás tedy zajímá pohled do života téhle sympatické brunetky, která kočíruje červenou tandemovou soupravu, je tento rozhovor přesně pro vás.
Ahoj Mončo, na začátek by nás a naše čtenáře zajímalo, jak dlouho se práci za velkým volantem věnuješ a jaké byly tvé začátky v kamionové dopravě.
Ahoj holky, pro začátek chci poděkovat za oslovení do rozhovoru.
Jak už je zmíněno na začátku, práci v kamionové dopravě se věnuji 4 roky a musím říct, že začátky byly krušné, ale to asi v každé práci. Každý si řekne, noo holka…hmm…ta to musí mít snadné, ale opak je pravdou. Ne všude ve firmách tě vezmou, někde si jen řeknou: „Dala ses ke kulaté lopatě? Fajn, tak se předveď (smích).“
Kdo tě vlastně do světa kamionů přivedl?
No, vlastně nikdo. Pracovala jsem u koní a tam se to ve mně nějak probudilo. Baví mě řídit a jak s oblibou říkám, čím větší kára, tím líp (smích). Začalo to řidičákem skupiny B+E, abych mohla tahat koně v hengru na různé akce jako závody, natáčení, svatby atd. a pak už to ke kamionu byl jen krůček.
Vydáváš se převážně na trasy do zahraničí. Dostaneš se někdy i na vnitro? Co ti případně vyhovuje více?
Za mě určitě zlaté zahraničí, já bych se na vnitru zbláznila (smích), i když občas vozíme i něco po ČR.
Jezdíš pod autodopravou Létal Transport. Jak dlouho jsi zaměstnancem této firmy?
U firmy jsem letos čtvrtým rokem. Je to moje první firma v LKW a myslím, že jsem si nemohla vybrat lépe.
S jakým tahačem brouzdáš silnice a dálnice? Vyhovuje ti, nebo bys ocenila jiný?
Začínala jsem na Man TGL a posléze jsem postoupila na Man TGX, jelikož naše firma má převážně Many, tak nebyl prostor střídat a zkoušet značky, ale asi mi to nějak nevadí. Mám svého ,,Drobečka“ a jsem spokojená.
„Když jsem začala jezdit, tak se mi celkem často stávalo, že když mě předjížděl druhý kamion, tak zpomalil na úroveň mojí kabiny, mrknul na mě a zamával. Bylo to milé.“
Zajímavostí je, že tvá souprava je tzv. tandem, laicky řečeno to znamená, že za sebou netaháš pouze jeden návěs, ale dva. Dokázala bys ho porovnat s klasickou soupravou, co se týče např. couvání, nebo zatáčení?
Přesně tak, spíš se ale hodí označení souprava + přívěs, což znamená, že naložím náklad jak do auta (sóla), tak do přívěsu napojeného za ním. Mám soupravu vlastně o cca metr a půl delší než klasický kamion.
Co se týká couvání tak je to vlastně jen o zvyku, kamion se láme za kabinou, kdežto tandemu se vlečka láme v prostředku a pro mě je to teda lepší, ale jak říkám, je to o zvyku. Do zatáček je akorát třeba si nadjíždět, ale to je stejné i u klasického návěsu.
Jaké náklady většinou vozíš?
Většinou jakékoliv paletové zboží, od kabelů až po hračky. Zkrátka všehochuť.
A co třeba nějaký zajímavý nebo netradiční náklad, vezla jsi někdy něco takového?
Jednou jsem vezla slisované petflašky na smetiště. Panečku, to byl smrádek a toho bordelu všude (smích).
Jak se tvá rodina a přátelé staví ke tvé práci? Dostává se ti od nich podpory?
Rodiče byli ze začátku dost bojácní, jelikož jak se říká, řidič je jednou nohou v kriminále a druhou v hrobě, ale po čase si zvykli a dnes už to berou jako normální práci, samozřejmě si často voláme, takže mají přehled. Co se týká přátel, tak ti ani tak překvapení nebyli, dobře totiž vědí, s jakým bláznem se to kamarádí (smích).
Jsi zastáncem dekorací a úprav na tahači? Případně máš možnost si nějak ozdobit svůj kamion?
Tak jasně, nějaké malé ozdobení mám a samozřejmě chci pokračovat, ale ne zas tak, aby byl z auta vánoční stromeček (smích). Všeho moc škodí.
„Pracovala jsem u koní a tam se to ve mě nějak probudilo. Vždy mě bavilo řídit a pak už to ke kamionu byl jen krůček.“
Co tě dokáže za volantem nejvíce naštvat?
Tak samozřejmě bezohlední řidiči. A to nejen řidiči osobních aut, ale taky někteří kolegové s kamiony, i s tím se bohužel pravidelně setkávám.
Prozraď nám svou nejoblíbenější destinaci, kam se ráda za volantem vracíš.
Nejvíc jsem si asi oblíbila Holandsko, je to tam úplně jiný svět. To si člověk musí zažít, nejde to ani popsat slovy.
O práci kamioňáků je všeobecně známo, že parkování v současné době není úplně nejbezpečnější, zvláště pokud se parkuje na odlehlých místech. Stala se ti někdy na cestách nějaká nepříjemná událost, např. že tě vykradli nebo ti vyprázdnili nádrže?
Jednou, to jsem jezdila asi půl roku, jsem měla říznutou plachtu na návěsu, ale naštěstí jsem byla prázdná, takže mi neměli co sebrat (smích), každopádně musím zaklepat, že od té doby nic, ani nafta fuč, ani žádní nezvaní hosté.
Teď něco na odlehčení – dokázala by sis vzpomenout na nějaký vtipný moment z cest, o který by ses s námi ráda podělila?
Když jsem začala jezdit, tak se mi celkem často stávalo, že když mě předjížděl druhý kamion, tak zpomalil na úroveň mojí kabiny, mrknul na mě a zamával, byla to většinou polská specialita, ale potěšilo to, bylo to milé (smích).
Co tě nejvíce baví na práci kamioňačky?
Asi ta svoboda, jsem si sama pánem času, taky potkáš nové lidi, miluju řídit tuhle velkou káru a taky jsem svým způsobem takový placený turista, na spoustu míst bych se asi normálně nepodívala.
„Tak jako chlap může být skvělým kadeřníkem, tak stejně tak holka může být dobrou řidičkou kamionu.“
Vyzkoušela sis někdy závodit např. v motokáře?
Ano, mám v okolí bydliště motokárovou trat, tak si občas jedem s přáteli zajezdit, ale ne nic profi. Na odreagování je to super.
Zvládneš si na soupravě sama udělat nějaký menší servis?
No něco málo zvládnu, ale většinou když se něco pokazí, musí se volat servis.
Dávala jsi někdy na silnicích první pomoc?
Takovou zkušenost bohudík zatím nemám.
Máš nějaké své osvědčené „fígle“, které ti dokáží zpříjemnit dlouhé cesty?
Tak předně poslouchám hlavně hudbu a pak taky dost telefonuju, někdy nás volá dohromady třeba 5 lidí tak je dost sranda a cesta tak rychleji uteče.
Měla jsi někdy za svou kariéru nějakou vážnou nehodu? Nepřemýšlela jsi díky tomu, že s touto prací skončíš?
K žádné nehodě naštěstí nikdy nedošlo, takže ne, tohle mě nikdy nenapadlo.
„Svým způsobem jsem takový placený turista. Protože na spoustu míst, kam jezdím, bych se asi normálně nepodívala.“
Jak se stavíš k podceňování a kritice žen za volantem? Zažila jsi ty sama někdy takové chování?
Tak co si budem, přece jen to není úplně běžné „babské“ zaměstnání, ale nemyslím si, že holka je něco méně než chlap. Člověk jak člověk. Tak jako chlap může být skvělým kadeřníkem, tak stejně tak holka může být dobrou řidičkou kamionu. Mě se třeba párkrát stalo, že mi to na vykládkách/nakládkách dali „sežrat“, ale spíš jsem to brala jako výzvu, není potřeba se z toho hroutit 😊
Existuje něco, co bys na své práci ráda změnila?
Někdy bych měla místo 15h výkonu tak 20h, třeba když tě někde zdrží nebo chytíš „štau“ (kolonu), bylo by to fajn, ale to asi neklapne. Jinak jsem spokojená, nestěžuji si.
Nastal čas na poslední otázku od nás – máš nějaké sny nejen pracovní, ale i osobní, které si přeješ, aby se splnily?
Tak samozřejmě v osobním životě mám sny větší i menší a co se týká pracovní stránky, tak asi podívat se někdy dál než do Belgie, láká mě Španělsko, Norsko, Finsko atd.
Co bys vzkázala na závěr našim čtenářům, nebo svým kolegyním a kolegům?
Děkuji za příležitost udělat s vámi rozhovor! Doufám že jste se moc nenudili (smích)
Kolegům/kolegyním asi pevné nervy na cestách, a hlavně vždy kolama dolů. A co bych vzkázala budoucím kolegům/kolegyním? Jen jednu radu – nebojte se do toho jít.
Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho šťastně ujetých kilometrů bez nehod. Tým #HOLKAZAVOLANTEM
foto: archiv Monika Ištvánková
