Nezastavitelný ohnivý živel v BMW E36 – to je Lenka, pětadvacetiletá drifterka ze stáje FURT BOKEM, která je živoucím důkazem toho, že i ženy mohou být v této disciplíně úspěšné a nadané. Driftování je pro ni splněným snem a jak sama říká, když jede bokem, tak žije okamžikem, miluje vůni spálených pneumatik a především miluje adrenalin s tím spojený. Jaké byly její začátky? Jak to ve světě této japonské závodní disciplíny chodí? Proč je BMW na drifty nejlepší? A jaké jsou její pocity, když zatáhne za ruční brzdu? Odpovědi na tyto otázky a také to, jak drift vnímá něžné pohlaví, se dočtete v dnešním rozhovoru.
Ahoj Lenko, v první řadě ti děkujeme, že jsi souhlasila s rozhovorem. Na začátek nás zajímá, kdy ses poprvé setkala s driftováním a co bylo prvotním impulsem k tomu začít jezdit v autě bokem.
Už od mala mě zajímala auta aspoň trochu, ale celé to vzniklo, když jsem poprvé viděla film Rychle a zběsile a o pár dní později měla poprvé možnost zkusit řídit auto. Doteď si pamatuji, jak jsem otočila klíčkem a nastartovala, jak jsem si uvědomila, že v tuto chvíli jsem jen já zodpovědná za celý tento stroj. Tehdy začala moje láska k autům. K driftům mě dovedl až můj brácha, který je paradoxně mladší, ale miluje japonská auta a tak tento směr ukázal také mě, aspoň na videu a počítačových hrách (smích). Takže v 18ti jsem měla jasno, že si chci pořídit zadokolku! A až díky ní jsem začala poznávat lidi od aut a mezi nimi byli právě i začínající drifteři. Najednou, když jsem se šla koukat na závody v driftu, to mělo úplně jiný rozměr, když jsem tam někoho znala. Hrozně jsem si to užívala! Nejdříve divák, pak součástí týmů a po 7 letech v této drifterské komunitě se mi můj sen konečně splnil a jsem jednou z jezdců!
Jak dlouho ti jako ženě trvalo pochytit základy a umět udržet auto v driftu?
Těžko říct, protože teorii jsem znala už dlouho z různých videí, počítačových her nebo od kamarádů, ale pak za volantem je to něco úplně jiného. Člověk musí vnímat strašně moc věcí a ze začátku, dokud to nemá zautomatizované, tak je to náročné. Každopádně kolečko se dá naučit rychle, třeba za půl hodiny, na tzv. osmičku už to chce trochu tréninku, někomu to jde možná taky hned, ale mě to zabralo celé odpoledne. No a ten zbytek už jen další a další trénink. Hodně záleží na učiteli, když Vám někdo radí, co jak dělat a nedělat, tak to jde mnohem rychleji. Úplné základy mi teda trvaly asi 3 tréninky (3 odpoledne), ale úplně nejvíce mi pomohly až tréninky s Ježkem (Janem Konečným), kdy se věnoval jen mně, vymýšlel mi různé úkoly, tratě, všechno vysvětloval, naučil mě používat ruční brzdu a celkově bych řekla, že dal mému ježdění „hlavu a patu“.
Jaké bylo tvé úplně první auto na driftování?
Přímo moje auto na drifty vlastně zatím není žádné. BMW E36, se kterou teď driftuji, je zároveň i první auto na driftování, ale není moje. Jelikož jsem stále ještě student (snad už poslední rok), tak to není úplně jednoduché našetřit peníze na drifťáka, ale dostala jsem možnost pronajmout si tuto E36 od Luckyho (DJ LuckyBoy) z Furt Bokem, tak jsem tuto nabídku samozřejmě přijala!
Každý si už určitě někdy vyzkoušel pustit auto do smyku tzv. „přes ručku“. Pamatuješ si, kdy ses k tomu odhodlala a jaké byly tvé první pocity?
Vybavuji si dvě situace, obě už jsou hodně dávno, když mi bylo 18 – jedna, když mi kamarád půjčil svou E36 a ve zkratce vysvětlil základy. Vůbec mi to nešlo, ale strašně mě to bavilo.(smích) A když se mi povedlo první kolečko, byla to nepopsatelná radost! A druhá situace, kdy jsem jela se svou E30 v zimě na čerstvém sněhu a v jedné zatáčce mi to uklouzlo, vůbec jsem to nečekala, ale hezky jsem to udržela.
Co tě na driftování nejvíc baví?
Je to něco jiného. Pro mě je to jako umění a zároveň i taková meditace. Umění, protože to neumí každý. A meditace, protože člověk je sice plný adrenalinu, někdy i trochu stresu, ale když jede bokem, tak žije jen tím okamžikem a nemá v hlavě milion jiných věcí. A když se jede battle a někdo se mi „lepí na zadek“, tak mě to těší, protože to znamená, že mi věří. Asi to nedokážu pořádně popsat, ale stačí, když si sednu za volant drifťáka a už mám úsměv na tváři.
„Rodičům se původně nelíbilo to, že si chci kupovat staré BMW. Pak ale změnili pohled na věc.“
Popiš nám, s jakým autem závodíš a jaké jsou jeho technické specifikace.
Driftuji s BMW E36, motor je 2.5 l bez vanos (M50B25). Základem je samozřejmě zavařený diferenciál, ten tam mám už několikátý, protože se mi už nějaké podařilo zničit a pak mi neseděl poměr, momentálně jsem spokojená s poměrem 4,44. Je tam i sportovní podvozek, hydraulická ruční brzda, větší rejdy, letos jsme tam dávali i short shift a myslím, že tam je i trochu upravená řídicí jednotka od Ecu Garage.
Vyzkoušela sis i jiný druh motorsportu, než drifting?
Bohužel ne. Vždycky se mi líbila ještě rally a jednou jsem měla možnost se svézt na Masarykově okruhu v Brně a myslím, že okruhovky by mě taky bavily. Vlastně asi všechno by bylo super. (smích)
Na instagramu máš fotky s dvěma typy BMW – E36 a E30. Jsou to pro tebe auta, která jsi vždycky chtěla mít doma?
Haha, vlastně ani jedno. Vždycky jsem snila o Nissanu S13, ale v 18 letech jsem na něj neměla dostatek peněz. Jelikož jsem ale chtěla být „velká drifterka“, chtěla jsem zadokolku. Nejlevnější variantou bylo BMW, ale E36 měl každý, tak jsem si vybrala E30. No a zamilovala jsem se do ní, teď bych ji už neprodala! Možná jedině za Nissana PS13, hm? (smích). Mým dalším snem bylo (a stále je) něco trošku novějšího a přijatelnějšího na každodenní ježdění = Toyota GT86. O té ale zatím pořád jen sním. A až budu mít děti, tak jako rodinné auto chci mít Imprezu. (smích) A co se týče drifťáka, tak nad ním jsem ani pořádně nepřemýšlela, ale E36 mi k tomu prostě sedí, ale jinak ještě z takových reálných nápadů by na drifty byla fajn E46 nebo Nissan 350z. Tohle jsou moje sny, co vše se mi z toho podaří splnit, to se uvidí.
Spousta lidí jezdí drifty právě s BMW. Proč si myslíš, že tomu tak je?
Protože je to u nás asi nejlevnější auto, které splňuje všechny požadavky na drifťáka – je to zadokolka, je jich tady zatím stále dost, taky dobrá dostupnost a cena náhradních dílů a možná i celkově stavba auta – není přehnaně těžké, dá se jednoduše upravit.
„Stačí, když si sednu za volant drifťáka a už mám úsměv na tváři.“
Jakým způsobem probíhají závody v driftu? Přibliž nám prosím jejich průběh.
Každý šampionát si pravidla může trochu upravit podle sebe a případně podle kategorií (úrovní jezdců a aut), ale základ je asi toto:
Je daná trať – start, cíl a průjezdové body/zóny (tzv. clipping pointy – místa na trati, přes které jezdec musí přejet zadními nebo předními koly – to je specifikováno)
Nejdříve se jede kvalifikace, kdy jezdec jede po trati sám a hodnotí se rychlost, úhel a průjezd clipping pointy. Z kvalifikace si jezdec může odvézt 0-100 bodů.
0 bodů dostanete v případě, že se přetočíte, vyjedete z trati, anebo auto srovnáte.
Potom následují battly – vyřazovací jízdy, kde auta jedou ve dvojici a jedou dvě kola, přičemž v druhém kole si vymění pozice. První auto má za úkol projet trať opět co nejlépe, plynule a zároveň ujet druhému. U druhého se boduje, jak se dokáže adaptovat na soupeřovu jízdu, jestli na něj vyvíjí tlak a celkový dojem z driftu.
Stala se ti při driftování nějaká nehoda, srážka nebo technická závada, která tě rozhodila? Jak ses s tím případně vypořádala?
Naštěstí (klepu na dřevo!) se mi žádná velká nehoda ani závada nestala, ale minulý rok v Praze na PragueCar Festivalu jsem měla první „ťukanec“ – kdy jsem se přetočila a auto za mnou do mě narazilo. Naštěstí to odnesly především díly, které nejsou nutné k provozu auta (plasty, dveře, světlo). Ten den se mi tam ještě pokazil i diferenciál, ale to auto prostě jen z ničeho nic přestalo jet. „Zajímavější“ to bylo, když se mi to stalo asi před 5 lety na mojí E30 v provozu. Taky se mi porouchal diferenciál, ale tak, že se zablokoval. To byla hodně nepříjemná situace. Jako bych zašlápla brzdu, vypla motor a ještě si to hodila do smyku. Naštěstí se nic nestalo, ale dostat auto z cesty byla taky sranda, jelikož diferenciál byl zablokovaný, a tedy s autem nešlo pohnout…
Země, ze které drift pochází, je Japonsko. Ty jsi měla to štěstí a podařilo se ti tam v roce 2019 podívat. Jaké byly tvé nejsilnější zážitky z návštěvy „země vycházejícího slunce“?
Celé Japonsko byl pro mě jeden velký zážitek. Původně jsem tam jela jen za auty, ale nakonec mě tam dostalo úplně všechno. Když jsem viděla naživo japonské brány, tak se mi poprvé v životě chtělo brečet štěstím! (smích)
V ulicích jsme potkávali japonské poklady jako Skyline, Silvia, RX7, Evo, Supra, AE86,… Kolikrát i sportovně upravené. Bylo to dokonalé. A i celé Tokio bylo naprosto jiné, než jsem si ho představovala. Čekala jsem, že bude betonové, šedé, hlučné, přeplněné lidmi a auty, ale opak byl pravdou – celé Tokio jsme projezdili na kole a vůbec jsem se necítila nebezpečně, všude byly stromy, keře, parky, všude bylo čisto, žádný hluk – plno elektromobilů, všechno mělo řád, každý člověk měl svou roli. Například když dodávka musela přejet přes chodník, aby se z ní vyložilo zboží do obchůdku, tak venku stáli 2 lidé, kteří zastavili chodce na chodníku, aby se jim nic nestalo a pak se každému jednotlivě omluvili, že museli čekat…(smích) Byl to prostě jiný svět.
Pár dní jsme strávili v prefektuře Gunma, kdo zná anime Initial D, tak pochopí. A asi nejsilnější zážitek byla projížďka v Nissanu Skyline R34 na horu Haruna (Akina).
Máš nějaký drifterský vzor, který je ti inspirací?
Asi v podstatě každý, kdo jezdí lépe, než já, je pro mě motivací a inspirací. Ale jinak musím zmínit třeba Míšu Sacherovou, kterou jsem sledovala tenkrát ještě v Brně, jak závodila v kategorii Street (nejnižší kategorii) se svou E30 a teď, než se stala maminkou, vyhrávala Evropské šampionáty! Hodně mě motivují všechny holky v motorsportu, ze světových drifterek mě napadá Collete Davis nebo Amanda Sorensen. A samozřejmě nesmím zapomenout na jména, která znám už hodně dlouho, jako Ryan Tuerck, „Mad Mike“ Whiddett a James Deane.
„V ulicích Tokia jsme potkávali poklady jako Skyline, Silvia, RX7, Evo, Supra, AE86…bylo to naprosto dokonalé.“
Vnímáš drift čistě jenom jako druh zábavy, nebo je to něco, co chceš, aby tě někam posunulo?
Zatím je to jen zábava a vlastně tak i chci, aby to zůstalo. Hlavní je si to užít! Nemám plány, prostě uvidíme. Budu jezdit, dokud mě to bude bavit. A pokud mě budou bavit i velké závody, půjde mi to a budu se posouvat dál a dál, tak super! Ale pokud bych z toho měla být jen ve stresu a nešťastná, tak raději budu jezdit na místních akcích jen tak pro radost.
Co považuješ za svůj dosavadní největší úspěch?
Výměnu diferenciálu za 2 hodiny (smích). Úspěchů, co stojí za zmínku, za sebou zatím asi moc nemám, ale velkou radost mi udělalo to, že jsem mohla jezdit na akci The Banger, kde jezdili jen zkušení jezdci z Česka, Slovenska a Polska… a já. Potom jízda s Michalem Reichertem, kdy jsem jela první a on se na mě lepil. Tuhle jízdu jsem si fakt užila! A na posledním závodě v Kopřivnici jsem zajela kvalifikaci na nějaký bodík, takže to byl pro mě taky úspěch.
Která trať v Česku je tvá nejoblíbenější?
Jelikož jsem vážně jen začátečník, tak jsem jela jen v Ostravě na Librosu a v Kopřivnici na Polygonu Tatra. A víc mě teda baví Libros. Ale mým snem je jednou závodit v Brně na okruhu, protože jsem tam vždy chodila na drifty jako divák, tak bych to ráda viděla z druhé strany. A pak bych se ještě ráda koukla na okruh do Hradce Králové (kde nejsou závody, ale bývají tam možnosti na driftování) a na Pezinskou Babu.
A měla jsi možnost svézt se bokem i v zahraničí?
Zatím bohužel ne, ale třeba jednou..!
Máš nějakou veselou historku ze silnic nebo ze závodů, o kterou se chceš podělit?
Napadá mě akorát jedna z mých prvních jízd s mou E30. Bylo mi čerstvě 18 a vracela jsem se domů někdy po tmě. Pozdě večer, staré BMW = tehdy to bylo téměř jisté, že tě zastaví policajti. Byla jsem trochu nervózní, protože to byla moje druhá kontrola v životě (první byla v den, kdy jsem třícu koupila). Policisté si vzali mé doklady a odešli do svého auta. Chvíli ticho a pak se začali smát. Trošku jsem znejistěla. Pak se vrátili a začali se vyptávat na auto, jestli jsem si o něm něco zjišťovala, jestli není kradené, jak dlouho ho mám, jestli je na něm vše v pořádku a potom se zeptali „A jak se jmenují Vaši rodiče?“ (chvilku jsem přemýšlela, jestli to jsou běžné dotazy, ale odpověděla jsem). A pak jeden z policistů odpověděl: „Tak pozdravujte taťku, to je můj bratranec.“ (smích) Máme celkem velkou rodinu a tohoto člověka jsem fakt neznala.
„Nejsilnějším zážitkem byla projížďka v Nissanu Skyline R34 na horu Haruna, mezi fanoušky Initial D známá jako Akina.“
Jaké jsou tvé momentální plány? Co třeba stavba nového projektu, nebo vylepšování dosavadní „driftkáry“…
Momentální plán je dokončit školu, jelikož jsem v posledním ročníku (smích). A pak se uvidí. Ráda bych si postavila svého vlastního drifťáka, jak jsem již říkala, líbilo by se mi BMW E46 nebo Nissan 350Z. Ráda bych taky trošku zrenovovala svou E30, už by si zasloužila trošku péče. Zároveň bych se ale moc ráda vrátila do Japonska, takže kdo ví, co z toho nakonec vyhraje.
Opravy a vylepšování auta zvládáš sama, nebo ti s tím někdo pomáhá?
Od 18 jsem si zakládala na tom, že si na svém autě (E30) dělám vše sama, takže koukneš na tutoriál na YouTube a jedeš (smích). Kromě toho, že teda ve skutečnosti to NIKDY nejde tak jednoduše, tak ani jako holka nemám tolik síly na povolení šroubů. Takže zase tak dokonalé to nebylo a byla jsem moc ráda, když mi někdo pomohl a poradil (ale chtěla jsem být aspoň u toho!). S E30 mi hodně pomáhal můj taťka a samozřejmě i kamarádi. O E36 se ze začátku staral Han (Libor z Furt Bokem), ale pak jsem se tam snažila dělat hodně věcí taky sama. Hana sice každou chvíli otravuji s prosbou o radu, ale myslím, že se už lepším! (smích) To, co už jsem třeba někdy dělala, většinou už zvládnu skoro sama, ale u nových věcí jsem pořád vděčná za pomoc. Hodně mi pomáhá i můj kamarád Tom, který byl na tom se zkušenostmi podobně jako já, takže někdy jsme se učili metodou pokus – omyl, ale myslím, že jsme se toho spolu už taky hodně naučili!
Máš i nějaké další koníčky kromě driftování?
Tento rok byl opravdu skoro jenom o autech, ale jinak mám samozřejmě i plno dalších koníčků. Moc ráda chodím na hory, v zimě miluji freeride a obecně snowboarding. Ráda tančím, dříve jsem se hodně věnovala swingovému tanci – ten jsem i učila a vystupovala s ním, ale baví mě i klasické tance z tanečních. Hudba je stále mojí velkou vášní, miluji hudební festivaly a obecně drum and bass a mým dalším snem je se naučit mixovat a jednou si na nějaké akci zahrát jako DJ. A když mi náhodou zbyde nějaký čas a peníze, tak i ráda cestuji.
Co tvá rodina a přátelé? Podporují tě v tom, co děláš?
Ano, neskutečně moc! <3 Pamatuji si, jak jsem v 18 přišla s tím, že si kupuji staré BMW. Rodičům se to moc nelíbilo. A teď? Mamka se vyptává na další závody, fotky a videa a taťka si po večerech sám od sebe studuje, jaké všechny funkce by originálně měla mít E30 a že bychom je mohli zkusit zprovoznit. Kdykoliv potřebuji s čímkoliv pomoct, pomůžou, nebo se i sami nabídnou. A nejen rodiče, ale celá moje rodina a přátelé. Ať už jim „kradu“ nářadí, pak nechám nepořádek v garáži, potřebuji převézt auto, pomoct s nějakou opravou, půjčit si auto na odvoz, zavařit diferenciál, odtáhnout auto, prostě cokoliv. Můj tým je vlastně má rodina a přátelé. A jsem za ně neskutečně moc vděčná a strašně moc si toho vážím, děkuji!
„Pokud bych měla být z velkých závodů jen nešťastná a ve stresu, tak budu raději jezdit na malých akcích jen tak pro radost.“
Jakou radu bys dala holkám, které chtějí začít s driftováním?
Nebojte se a pojďte do toho, stojí to zato! Základem je zadokolka, zavařený diferenciál a aspoň trochu výkonu nebo mokrá trať. A pokud něco nevíš nebo neumíš, tak si myslím, že když někoho poprosíš, tak se vždycky najde někdo, kdo ti pomůže nebo aspoň poradí. A poslední dobou je čím dál více drift eventů, kde si mohou vyzkoušet drifty i úplní začátečníci, takže žádné výmluvy a vidíme se na trati!
Existují nějaké oficiální drift srazy, či setkání, na kterých je možné tě potkat?
Určitě! Nejčastěji je možné mě potkat na driftech v Kopřivnici nebo v Ostravě na Librosu, ale občas se vydám na akce i jinam. O všem většinou informuji předem na svém instagramu.
Máš nějaké sponzory, či partnery, kteří tě v driftu podporují?
Ano, mám! V prvé řadě chci zmínit Furt Bokem, protože díky němu jsem vlastně dostala možnost driftovat a jelikož jsem členem tohoto týmu, tak nyní s nimi mohu sdílet také jejich sponzory jako je AH Profi nebo Race-shop. Nově je přímo mým sponzorem také Forvia Hella, kde momentálně také pracuji na částečný úvazek jako konstruktér světlometů na automobily.
„Můj tým je vlastně má rodina a přátelé. Jsem za ně neskutečně vděčná.“
Setkala ses někdy s kritikou, či podceňováním ze strany mužů jak v drift komunitě, tak v běžném životě?
Když se nad tím zamýšlím, tak myslím, že ani ne. Jsem opravdu vděčná za všechny lidi, co kolem sebe mám! Většinou jsem se setkala s obdivem a podporou a moc si toho vážím, děkuji.
A poslední otázka na závěr – kdybys měla driftování popsat třemi slovy, jaká by to byla?
Zatáčka, ručka a plný!
Instagram: @lenkapohludkova
Foto: archiv Pohludková
