Dnešní rozhovor se bude točit okolo dvaadvacetileté Kateřiny Handlové, sympatické a usměvavé slečny, která se na sedadlo rally navigátora dostala téměř úplnou náhodou. Od toho momentu si ale tento sport naprosto zamilovala. Má ráda přírodu, učí se jezdit na snowboardu a hrát na kytaru. Je také pravidelnou účastnicí na dobročinných akcích pro útulky a všechna týraná, či opuštěná zvířata. V budoucnu by si také ráda udělala potapěčskou licenci. Motorsport je pro ni vším, a jak sama říká: „Občas věnec, občas kotrmelec, ale to je život.“ Nejčastěji ji můžete potkat s jejím tatínkem v legendární Škodě Favorit v rámci Radouňské rally, která je jejich domovským závodem.
Ahoj Káťo, na začátek tohoto rozhovoru bychom se tě rády zeptaly – byl svět rally a motorsport obecně vždy tvým favoritem?
Ahoj holky, musím se přiznat, že ne. Jako malou mě táta párkrát vzal na závody, ale v tu dobu mě to nijak hodně nechytlo. Zlom přišel ve chvíli, kdy mi po získání řidičáku táta daroval Škodu Favorita. Ani jsem nečekala, jak moc mi to auto přiroste k srdci. Mám ho samozřejmě dodnes a je to můj parťák. A díky němu jsem objevila kouzlo těchto strojů a začala se o to zajímat.
Kdo tě k rally přivedl? Pamatuješ si na svůj úplně první kontakt s tímto odvětvím?
Samozřejmě táta. Tenkrát potřeboval záskok za spolujezdce a nabídl mi, jestli bych si to nechtěla zkusit. Řekla jsem ANO a vůbec jsem netušila, že hned po prvních kilometrech na rychlostní zkoušce se zamiluju až po uši. Proto ráda říkám, že rally si člověk může zkusit jen jednou. Buď to začne milovat, anebo už se k tomu nikdy nevrátí.
Sice jsi navigátorkou, ale nelákalo tě někdy vyměnit sedadlo spolujezdce za sedadlo řidiče?
První roky jsem si byla jistá, že na to odvahu nikdy nenajdu. Ale ta odvaha se záhadně našla a je to v blízké době v plánu. Hrozně se na ten nový pocit těším.Začínat budu samozřejmě s Favoritem, to je srdcovka.
Tvůj tatínek je zároveň i tvým parťákem v závodním autě. Dokážete spolu spolupracovat a podpořit se i mimo rally?
Určitě. Ať už jde o školu, práci nebo moje cíle, vždycky je tu pro mě. Vzpomínám si na moje začátky v garáži, kdy měl trpělivost vysvětlovat mi po desáté v naprostém klidu a s úsměvem, jaký je rozdíl mezi kotoučovými a bubnovými brzdami. (smích)Celkově mám s rodiči spíše kamarádský vztah. Mamka sice nezávodí, ale v rally mě podporuje a vždycky nám drží palce.
V jakém autě závodíte? Jste s ním spokojení, nebo plánujete přesedlat na jiný vůz?
Závodíme se Škodou Favoritem a i přesto, že jsme s ním spokojeni, v budoucnu plánujeme trošku změnu, i když zůstaneme věrni veteránům. Zatím je to ale otázka času a peněz. Můžu jenom prozradit, že se bude jednat o italskou legendu.
Jak dlouho se „četbě not“ věnuješ?
Tenhle rok už to bude moje pátá sezóna.
„Vůbec jsem netušila, že hned po prvních kilometrech na rychlostní zkoušce se do toho zamiluju až po uši.“
Máš nějaké své oblíbené závodní tratě, kam se ráda vracíš?
Srdcovka je určitě Radouňská rallye, která se jezdí u nás doma.
Bereš rally čistě jako druh zábavy, nebo si přeješ, aby tě to v budoucnu někam posunulo?
Zatím bych to viděla jen jako zábavu a v budoucnu se uvidí.
Pamatuješ si na svůj úplně první závod? Jaký byl jeho průběh?
Můj první závod byl Hořovice v roce 2019. Před první RZ jsem byla tak vyděšená, že na mě lidé na časové kontrole soucitně koukali a nejspíš si mysleli, že mě na to místo spolujezdce táta dotáhl násilím. (smích)
Po prvních kilometrech to ze mě ale opadlo a já si Hořovice strašně užila. Nakonec jsme dokonce vybojovali 3. místo, takže nadšenost veliká.
S tvým tatínkem a pár dalšími lidmi tvoříte závodní tým Frog Rally Team. Jak vznikl tento poněkud legrační název?
Ten vznikl ještě dávno předtím, než jsem začala jezdit já. Tenkrát ještě nebyl v týmu Favorit, ale Felicie. A protože byla zelená jako žába, název týmu byl na světě.
Jak dlouho ti trvalo upevnit si základy čtení z itineráře a orientace na trati? Měla jsi s tím ze začátku problém?Ze začátku se mi stávalo, že jsem se ztratila či něco popletla. Teď už ale snad můžu říct, že to zvládám dobře. Po třech nebo čtyřech závodech se do toho člověk dostane.
Stala se vám někdy během závodu nějaká vážnější nehoda? Jak jsi ji případně snášela?
Zatím naštěstí ne, jen nějaké malé krizovky. Máme za sebou pár chvilek napůl v příkopu, ale nebylo to nic, z čeho bychom se nedokázali sami dostat. A taky táta vždycky říká, že na rally je i příkop součást tratě, takže to vlastně ani krizovka nebyla. (smích)
„Dá se říct, že závody jezdím právě proto, abych se po psychické stránce cítila líp.“
Máš nějaký svůj velký sen jak ve světě motorsportu, tak v běžném životě?
Můj největší sen v rally je určitě zkusit pozici řidiče. V běžném životě aktuálně začínám podnikat, takže si přeji nejspíš co největší rozvoj v tomto směru.
Jaké pocity zažíváš během samotné rychlé závodní jízdy?
Je to velká směska pocitů. Adrenalin a radost zároveň. Ale nejlepší je vždycky ten pocit pročištění hlavy.
Nelákalo tě si vyzkoušet i něco jiného z prostředí motorsportu? Například rallycross nebo autocross?
Zatím se mi nejvíc líbí právě rally, takže v blízké budoucnosti určitě ne.
Máte nějaké sponzory, kteří vás podporují?
Nějaké menší samozřejmě máme. Ale hlavního, který by se chtěl zviditelnit zatím ne.
Jak na tvou zálibu nahlíží tví přátelé? Cítíš z jejich strany podporu, nebo spíše kritiku?
Určitě podporu. Někteří chodí i fandit a podporují nás přímo na soutěžích. Občas se od někoho najde nějaká narážka, ale je to myšleno pouze ze srandy.
A co závodníci mužského pohlaví? Nesetkala ses z jejich strany s narážkami, či podceňováním?
Vůbec ne. Naopak mě hned první závod přijali mezi sebe a mám mezi nimi spoustu dobrých přátel. Nemají problém mi s čímkoliv pomoct a například na jedné deštivé souteži jsem při běhání na časové kontroly nezmokla, protože vždy mě vzal nějaký ochotný spolujezdec pod deštník. Proto ráda říkám, že gentlemani nevymřeli, ale musíš je hledat v servisních zónách a na tratích. (smích)
„Táta má můj velký obdiv za to, že si svůj závodní sen dokázal vybudovat úplně sám.“
Přihodil se ti někdy na závodech nějaký vtipný moment, nebo zajímavá příhoda, o kterou by ses ráda podělila?
Jéje, těch zážitků je spousta. Když ale zapřemýšlím nad uplynulou sezónou, tak rádi vzpomínáme na to, když se nám na Radouně podařilo prorazit gumu a my dokázali odjet celou RZ jen na třech kolech a ráfku. To byl pro mě osobně nezapomenutelný zážitek. Myslela jsem, že táta zastaví a vzdá to, ale on frčel dál.
Na který závod nejraději vzpomínáš?
Tak asi to bude můj první závod, tedy Hořovice. Ten pocit, když člověk poprvé stál na startu, se prostě nedá zapomenout.
Jak se připravuješ na závody a máš nějaké své rituály, které ti pomáhají před samotným startem např. cítit se lépe po psychické stránce?
Tak to nemám. Týden před tím už mám v hlavě jen rally a velké těšení. Spíš by se dalo říct, že jezdím závody právě proto, abych se po psychické stránce cítila líp. (smích)
Stalo se ti někdy, že ses při čtení závodního itineráře spletla?
Ze začátku určitě. Nejhorší přešlap pro mě ale byl, když jsem nás podle itineráře na Podorlické rally nedovedla ze servisní zóny na start, ale na náměstí do Opočna. Na start jsme tedy nakonec dorazili pozdě a dostali penalizaci. Musím se přiznat, že málem došlo i na slzy, ale po uklidnění ostatních posádek a hlavně táty, že se to stát může a jezdíme to pro zábavu, už na to vzpomínám s úsměvem.
Nastala někdy ve tvém životě situace, kdy jsi přemýšlela nad tím, že se závody skončíš?
Nejspíš na malinkou chvíli právě ve výše zmíněné situaci na Podorlické rally, ale to mě hned přešlo. Teď už si bez rally neumím představit svůj život.
Máš nějaký vzor, který tě inspiruje?
Určitě na prvním místě je to táta. Nejen tím, jaký je jezdec, ale i tím že na autě snad neexistuje závada, se kterou by si nedokázal poradit. A také nehledě na to, že u něho v rodině nikdo nezávodil a tak začínal úplně od začátku a celý tento sen si dokázal vybudovat sám. Proto má můj velký obdiv.
Z ostatních jezdců jsem fandila hodně Sandře Pokorné.
“ I když se třeba první závod nepodaří tak, jak by měl, je důležitý to nevzdávat. Jít si dál za tím snem a bojovat. Ono to půjde.“
Kdybys měla možnost svézt se v jakémkoliv závodním autě, jaké by to mělo být?
Tak tím by nejspíš bylo Subaru Impreza STi.
Máš na příští sezónu plány, které bys ráda v rámci rally zrealizovala?
Určitě odjet s tátou soutěže Českomoravského poháru. Pak bych ráda začala svoji jezdeckou kariéru a zkusila si sjet nějakou amatérskou soutěž.
Na jaký závodní úspěch jsi zatím nejvíc hrdá?
Hrdá jsem na náš výsledek za sezónu 2021, kdy se nám podařilo vybojovat 3. místo ve třídě H5. A vyhlášení na konci roku byl nezapomenutelný zážitek. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že taková obyčejná holka jako já, najednou přebírá pohár za umístění z celého roku, prostě bomba.
Kdybys mohla nějaké začínající závodnici v rámci závodů v rally předat dvě rady, jaké by to byly?
Jezdit s někým, kdo pro to má srdce. Ať už jde o spolujezdce, či jezdce. Nemít k sobě do auta někoho, kdo si tam jen sedne, ale nic mu to neříká. Myslím, že pak je to hodně poznat. Stejně tak je to s lidmi v týmu. Když pak s tou správnou partou člověk sedí v servisní zóně a pozoruje západ slunce, je to neskutečný pocit.
A taky to, že i když se třeba první závod nepodaří tak, jak by měl, nevzdávat to. Jít si dál za tím snem, bojovat a ono to půjde. Stojí to za to.
A poslední otázka od nás – jak vidíš budoucnost rally závodů u nás v Česku? Myslíš si, že se bude něco měnit k lepšímu, nebo naopak k horšímu?
Ráda bych řekla, že k lepšímu. Nyní se kolem rally pohybuje hodně mladých talentů, kteří mají šanci to dotáhnout daleko. Trošku mě však děsí nástup elektomobilů, doufám, že rally to neovlivní.
„Jezděte s někým, kdo pro to má srdce.“
Chtěla bys na úplný závěr něco dodat?
Určitě bych ráda poděkovala rodině za podporu jak v osobním životě, tak v rally. A úžasným mechanikům Jirkovi, Milanovi a Michalovi, bez kterých by to nešlo. A bráchovi držím palce, aby co nejdříve také začal jezdit.
Holky děkuju moc za rozhovor, mějte se krásně.
I my děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho šťastně projetých cílových rovinek a splněných snů. Tým #HOLKAZAVOLANTEM
instagram: @katahandlova_codriver
Foto: archiv Handlová
