Dnešní rozhovor bude okénkem do dvou odvětví motorsportu – okruhových závodů a závodů do vrchu. Třiačtyřicetiletá Gabriela Sajlerová patří ke skupině žen, která se v automobilových závodech pohybuje velmi dlouhou dobu, nasbírala spoustu zkušeností a ani vážné karamboly na trati jí neodradily v tom si sednout zpět za volant. Sama Gabriela o sobě říká, že se necítí okruhovým jezdcem tak jako spíše jezdcem závodů do vrchu, protože na kopcích strávila úctyhodných 14 let a doufá, že se k nim ještě vrátí a zajede si nějakou pěknou trať.
Ahoj Gabrielo, na začátek se tě zeptáme, jak ses vůbec k závodům na okruzích dostala. Kdy jsi o nich poprvé slyšela?
K závodům obecně, jak to často bývá, mě přivedl táta, který závodil jak na okruzích, tak na kopcích. Poprvé jsem se svezla právě na volném podniku v rámci závodu do vrchu v Berouně u Prahy. Kopce mi absolutně učarovaly a na jaře 2004 jsem si udělala okruhovou školu u závodního matadora Jirky Mičánka st., který je mnohanásobným mistrem v této disciplíně. Okruhová škola byla podmínkou pro startování na evropských tratích závodů do vrchu, které jsem měla mimo českého mistráku také v plánu. Na kopcích jsem startovala od roku 2004 do roku 2008, poté jsem si na jednu sezonu odskočila právě na okruhy, kde jsem startovala s vozem Renault Clio RS v disciplíně sprintů.
V roce 2011 jsme se ve velkém vrátili s tátou na kopce, já jsem stihla porodit první dceru a do závodního týmu přibyl můj manžel Filip Sajler. Založili jsme rodinný tým, postavili dva vozy Mitsubishi Lancer EVO IX a X, na Xku jsme se střídali my s Filipem a v následující sezóně jsme pořídili ještě jeden vůz Mitsubishi Lancer EVO X. A pak to byla jízda, všichni jsme startovali v jedné skupině N+3000 a jeli nejen proti ostatním soupeřům, ale i proti sobě.
Na tvém úplném začátku jsi začínala na závodech do vrchu. Dokážeš za sebe říct, jestli je toto odvětví motorsportu dobrou přípravou pro okruhy, kterým se věnuješ v současnosti?
Jakmile už závodíš v jedné disciplíně, je logicky mnohem jednodušší začít v jiné, než bez jakékoliv přípravy. Pořád řídíš závodní speciál, jen s malými rozdíly. A kopce vůbec nejsou špatnou přípravou na okruhové závodění.
Na začátek nás zajímá, máš i nějaké další koníčky kromě motorsportu?
Miluju sport, aktivně hraju tenis, běhám, cvičím, v zimě lyžujeme. Ráda čtu, hraju na klavír. Milujeme cestování a dobré jídlo.
Kdo tě přivedl do světa motorsportu? Komu za to nejvíce vděčíš?
Samozřejmě tátovi, bez něho by nic nešlo, velice si ho vážím za to, jak mě neustále podporoval a podporuje.
Jak už zaznělo v úvodu, tvé srdce táhne více k závodům do vrchu. Dokázala bys říct proč?
Byla to první disciplína, kterou jsem vyzkoušela. Byl to společný čas strávený s tátou, poté i s manželem a potkala jsem tam pár lidí, se kterými mě pojí přátelství. A závod do vrchu je opravdový adrenalin, to chce prostě zažít.
„Závody do vrchu jsou momentem absolutního soustředění, kde už nic nedoženeš, ani nenapravíš.“
S jakým autem jsi na kopcích závodila?
Na kopci jsem závodila postupně s vozy Opel Astra GSI, Ford Escort RS a Opel Astra OPC. Měla jsem také možnost svézt se v ex-továrním voze Alfa Romeo 147, vše ve skupině Super Production. Poté jsem v roce 2011 usedla do Mitsubishi Lancer EVO X a dosáhla mnoha úspěchů. Mitsubishi zůstává v mém srdci a kdykoliv si do něj sednu jsem nejšťastnější člověk na světě.
V jaké kategorii na závodech do vrchu jsi soutěžila?
Nejprve ve skupině SP a poté v N+3000.
Máš nějakou svou oblíbenou vrchařskou trať?
Miluju domácí Ecce Homo ve Šternberku, rakouský Rechberg a švýcarské St. Ursanne, všechno jsou to velice rychlé tratě, ty miluji 😊
A existuje nějaký kopec, který by tě do budoucna lákal?
Líbilo by se mi zdolat Pikes Peak, ale to je spíše sen…
Vzpomeneš si, jak probíhal tvůj úplně první závod do vrchu?
Naprosto přesně! V první zatáčce jsem skončila v roští, v Berouně to bylo (smích).
„Mitsubishi zůstává v mém srdci a kdykoliv si do něj sednu, jsem ten nejšťastnější člověk na světě.“
Co tě na závodech do vrchu nejvíc baví?
Líbí se mi ty momenty absolutního soustředění, toho, že nesmíš chybovat. Nic už nedoženeš, ani nenapravíš. Prostě adrenalin.
Teď pomalu přejdeme od závodů do vrchu k okruhům. Prozradíš nám, jaký byl tvůj první závod na okruhu? Pamatuješ si na pocity, které jsi během něho zažívala?
Můj první start na okruhu v roce 2009 byl pěkně divokej, v půlce závodů mě vystrčil z trati protivník a skončila jsem v kačeru. Je to hold kontaktní sport a musíte mít široké lokty, na to jsem z kopce nebyla zvyklá, tam jedete jen proti času.
Jak dlouho se okruhovým závodům věnuješ?
V tuto chvíli aktivně nazávodím, dvaktrát třikrát do roka se svezu v rámci MČR v závodech do vrchu jen pro radost.
Nastal někdy ve tvé závodní kariéře moment, kdy jsi jela už, jak se říká – „na hraně?“ Dostala jsi díky tomu třeba i strach?
Pokud chceš vyhrát, musíš jet na hraně a jezdila jsem na ní celá léta. Občas jsem jela i za hranou a byly z toho dva velké karamboly, které mě na chvíli zastavily a ten poslední v roce 2019 byl i důvodem odchodu na okruhy, které jsou přeci jenom bezpečnější. Respekt v tomto sportu musí každý rozumný člověk mít.
Jsi maminkou dvou dcer. Jak ony vnímají motorsport a to, že závodíš?
Dcery berou motorsport jako součást našeho života, jinak nás ani neznají. (smích)
„Podporu jsem vždy cítila od celého týmu, a tak by to mělo být.“
Na jaký závod ať už v rámci okruhů, nebo závodů do vrchu nejraději vzpomínáš?
Je mnoho tratí a závodů, na které si ráda zavzpomínám, ale nejvíce vám zůstane v paměti okamžik, když vyhrajete, takže to bude určitě rok 2018, kdy jsem ovládla závod ME na kopcích ve slovenské Dobšiné. Povedlo se mi to jako jediné ženě po Elišce Junkové, a to byla závodnice!
Jsi členkou závodního týmu RTR Racing Team. Jak ses do něj dostala?
S majitelem týmu Tomášem Minibergrem jsem se znala již z kopců, protože na nich také začínal. Když jsme se s Filipem začali rozhlížet s čím bychom na okruzích chtěli závodit a bylo to finančně dostupné, zkusili jsme oslovit právě Tomáše, líbilo se nám KTemko a chtěli jsme ho otestovat. Nakonec z toho byla velice příjemná a pro nás zkušenostmi nabitá spolupráce. Měli jsme možnost testovat s Tomášem Engem i Erikem Janišem a mnoho jsme se toho naučili.
Nepřemýšlela jsi někdy nad tím, že by sis vyzkoušela i jiný druh motorsportu, např. rally?
Abych pravdu řekla, tak ani ne, stála jsem vždy nohama na zemi a byla ráda za to, co aktuálně můžu dělat.
Ve vašem závodním týmu převažuje mužská část kolektivu. Jak tě vnímají tví kolegové? Dostává se ti od nich podpory?
Odjakživa se lépe cítím v mužském kolektivu, takže jsem byla velice spokojená, jak mě vnímají kolegové, to by ses musela zeptat jich (smích), ale myslím, že vesměs pozitivně a jako sobě rovného. Podporu jsem vždy cítila od celého týmu, a tak by to mělo i být.
A jak se k tobě staví muži jakožto k závodnici? Setkala ses už někdy s kritikou, či podceňováním, nebo naopak až přehnaným obdivem?
Vzhledem k tomu, že žen v motorsportu není příliš, chovají se většinou mile. S krititkou jsem se nesetkala nikdy, někdy vás podcení jako soupeře a pak jsou překvapeni, s obdivem samozřejmě také ale přehnaným určitě ne.
„Okruhy jsou kontaktní sport, kde musí mít člověk široké lokty, a na to jsem z kopců nebyla zvyklá.“
Nepřemýšlela jsi někdy nad tím vrátit se zpátky ke kopcům? Případně chtěla by sis vyzkoušet něco jiného?
Velice ráda bych se vrátila zpět na závodní tratě závodů do vrchu a myslím, že přijde zase čas, kdy se vrátím. V tuto chvíli ale ještě ne.
Jaký je tvůj nejoblíbenější okruh?
Nikdy nezapomenu na testování s Mičánek Motorsport na Hockenheim Ringu. Krásný rychlý okruh, který má absolutně všechno.
Kolik závodů na okruhu jsi zatím odjezdila?
Asi 10.
S jakým autem na okruzích závodíš? Vyhovuje ti po jízdních vlastnostech?
Na okruhu jsem závodila s vozem KTM X-BOW GT4, neuvěřitelný stroj, taková větší motokára, 975 kg, 1984 cm3 objem,500 Nm, náhon za zadek a 360 koní. Velká zábava.
Myslíš si, že jsou okruhové závody pro ženské pohlaví lepší, než vrchy? Dokázala bys obě tato závodní odvětví v tomto směru mezi sebou porovnat?
Závody na okruzích jsou určitě bezpečnější, i když i tady jsem viděla rány, které vůbec nevypadaly hezky. Na kopci jedete vlastně sám proti sobě a času. Do jízdy, která trvá od minuty a půl po max 10 min, dle délky trati musíte dát úplně všechno, více prostoru nedostanete.
Na okruhu jedete minimálně 30timinutový sprint, můžete si dovolit malou chybičku a stále ještě můžete vyhrát. Na kopci už ne, jedno prořazení, dřívější zabrždění a už nemáte šanci…
„V roce 2018 se mi povedlo ovládnout kopce v rámci Mistrovství Evropy ve slovenské Dobšiné, jako jediné ženě po Elišce Junkové.“
Měla jsi někdy za svoji kariéru nějakou vážnější nehodu? Jak ses s tím případně vypořádala?
Za svoji kariéru jsem měla dvě velké havárie, které vyžadovaly dlouhou rekonvalescenci, ale nikdy to pro mě nebyl důvod, že bych už do závodního vozu znovu nesedla. Na to mám motorsport moc ráda.
Jak se k tomu, že závodíš, staví tvá rodina a přátelé? Podporovali tě už od samého začátku?
Od začátku mě podporal tatínek i můj manžel. A vlastně všichni. Když se narodila první dcera, většina očekávala, že závodit přestanu, ale to jsem nikdy neuděla, nebyla bych to já.
Zvládneš si na autě sama udělat drobnější servis, pokud je to potřeba?
Nikdy jsem nemusela, vždy jsem měla mechaniky, ale dolít benzín a utáhnout kola bych zvládla.
Máš nějaký svůj vzor ze světa motorsportu?
Vždy jsem obdivovala Sebastiana Loeba, ale ať nemusíme chodit moc daleko… Tomáš Enge. Chtěla bych umět půlku toho, co umí Tomáš.
Co bys doporučila ženám, které by si okruhy chtěly vyzkoušet?
Za mě je ideální oslovit závodní stáj, která připraví na míru testovací den.
Co považuješ za tvůj dosavadní největší úspěch?
Určitě vítězství v závodě Mistrovství Evropy, o kterém jsem se již zmiňovala.
Jak probíhá tvá příprava na závody?
Důležitá je fyzická příprava a poté testování, bez něj to nejde. Na fyzičce pracuji celý rok, hraju tenis, běhám, posiluji. Před začátkem sezony je důležité testování, najet nějaké kilometry, po zimě se Vám vždy zdá, že to aute jede hrozně rychle (smích).
„Na okruhu si můžete dovolit jednu malou chybičku, ale stále můžete vyhrát. To ale u kopců neplatí. Rychlejší prořazení, rychlejší zabrždění a už nemáte šanci…“
Kdybys měla okruhové závody popsat pouze třemi slovy, jaká bys použila?
Rychlost, radost, adrenalin.
Láká tě nějaký zahraniční okruh, který by sis ráda zajela?
Určitě Le Mans.
A co tvé závodní sny? Máš nějaký, který si přeješ, aby se ti splnil?
Vrátit se zpět na závodní tratě. To je můj momentální největší závodní sen.
Chtěla bys na závěr něco dodat, případně předat našim čtenářům nějakou myšlenku?
„Racing is life. Anything before or after is just waiting.“ Steve McQueen
instagram: @sajlerovagabriela
Foto: archiv Sajlerová
