Ahoj Tery, na úvod bychom se tě rádi zeptaly na nějaké informace o tobě a jak si se k tomuto adrenalinovému sportu dostala?
Ahoj, jmenuji se Tereza Bartáková a jezdím autocross.
Jezdím 6 let a dovedl mě k tomu můj taťka s dědou. Ve 3 letech si normálně holčičky hrají s panenkama, ale já jsem dostala svojí první minicrossovou motorku. Pak jsem rostla jako z vody a později jsem dostala už svojí první motorku KTM 50ccm. Jezdila jsem několikrát do týdne na tréninky, ale závodění a obecně jízda na motorce je nebezpečná, a tak jsme přemýšleli nad nějakým jiným motorsportem, no a děda kdysi jezdil ještě s Křesťanem, Hoškem a spol. Na Vánoce jsme dostali s bráchou první buginku, konkrétně Racer buggy 160, což je nejmenší dětská kategorie, ve které jezdí děti od 5 do 8 let. Bráchu to nechytlo, ale já jsem s ní jela na malé závody a nějaký ten potenciál se ve mně ukázal, i když mi bylo více než 8, a tak po prvních závodech jsme koupili racer buggy 125, se kterou jsem objela kousek sezóny, než mi taťka postavil racer buggy 250, se kterou už jsem jezdila republiku a byla to v podstatě moje první opravdová bugina.
Pamatuješ si své první závody + v jakém speciálu to bylo? Jaké byly tvoje pocity? Kde se závody odehrávaly?
Mé úplně první závody si pamatuji moc dobře. Byly v Poříčí nad Sázavou a jela jsem je v Racer buggy 160. V této bugině jsem jela poprvé a také naposledy, protože jsem na ní už neměla věk. Pamatuji si, že mě to moc bavilo, bylo to úplně něco jiného než motocross. I když jsem nevyhrála, tak na to že jsem jela poprvé a ve slabší bugině, tak jsem dojela v půlce startovního pole, což byl pro nás úspěch a pro taťku motivace se tomuto krásnému motorsportu věnovat i nadále.
Co na to říkají lidi kolem, že se věnuješ takovému sportu?
Spousty mých kamarádů a známých mi fandí, sledují sítě, kde jsou moje výsledky ze závodů a ptají se mě. Ale také spousta lidí a kluků mi říká, že by to do mě nikdy neřekli, že dělám takový neobvyklý sport, protože mnohdy ani neví, co to pořádně je.
Jaký byl tvůj největší úspěch? (jak v rámci Radeč cupu tak i MMČR)
Mým největším úspěchem je vždycky dojet všechny rozjížďky, finále, užít si to, nasbírat nové zkušenosti a samozřejmě, když padne nějaká ta bedna, tak je to dokonalé. Hlavně když po závodech vládne smích a úsměv u nás pod stanem a mechanici nemusí nic opravovat, to jsme potom spokojení všichni. Nějaké ty nejvyšší příčky, jak v rámci MMČR, tak i Radeč cupu jsme obsadili, ale nedokážu říct úplně který závod pro mě znamená nejvíc. V Racer buggy 250 jsme dokonce bojovali i o titul vícemistra MMČR, bohužel ale po technických problémech na posledním dvojzávodu jsme klesli na 4.příčku, ale i tak to byl pro nás skvělý výsledek.
S jakým speciálem si porvé zavítala do MMČR?
Do republiky jsem poprvé vyrazila s Racer buggy 250, kterou postavil můj taťka a získala jsem v ní bych řekla dobré zkušenosti a základy pro závodění.
V jaké kategorii současně závodíš?
Současně závodím v Junior buggy, ve které se pohybuji jako jedna z nejnovějších jezdců, ale moc mě to baví se s tím učit a posouvat se, protože předtím jsem měla poháněnou pouze zadní nápravu a nyní mám poháněna všechna čtyři kola. Takže jezdím vlastně úplně jiný jízdní styl.
Na který závod ráda vzpomínáš?
Popravdě ráda vzpomínám na všechny závody, kde se nám dařilo a obsadili jsme nejvyšší příčky. Ale obrovskou radost jsem měla na posledním letošním závodu na Setkání mistrů v Humpolci, kde jsem dojela na 3.místě, protože jsme se letos potýkali s technickými problémy a zde jsme konečně prolomili smůlu.
Jak bys zhodnotila letošní sezónu?
Letošní sezónu jsem si užila, ale bohužel jsme do ní nastoupili až v půlce, takže to bylo pro mě těžké, protože všichni byli už rozjetí a ostřílení. Celkově jsme se v republice moc dobře neumístili, ale v Radeč cupu jsme skončili na krásném třetím místě.
Děláš nebo dělalala jsi i jiné koníčky než autocross?
Dříve jsem měla spoustu koníčků, hrála jsem fotbal, tancovala, chodila jsem na hasiče, ale vybrala jsem si na první místo autocross, a tak už jsem si ponechala jenom hraní na kytaru kvůli času a také si jdu občas zaběhat nebo zacvičit a v zimě jezdím ráda na snowboardu.
Pod kterým týmem jezdíš?
V autocrossu nejsou nějaké velké týmy jako v jiných sportech, takže máme svůj vlastní tým, pod kterým také jedu, jmenujeme se Bart racing team, vychází to z mého příjmení a naším maskotem je Bart ze Simpsnových. Nicméně naše obrovské díky patří Autoklubu Tišnov, který nás celou naší závodní dobu podporuje.
Závodila jsi někdy i za hranicemi ČR, pokud ne byla bys této zkušenosti někdy otevřená?
Závodila jsem v německém Matschenbergu v rámci MMČR. Tento závod jsem si velice užila a byla to pro mě velká výzva jet na nové trati, a navíc když jsem seděla teprve podruhé v Junior buggy, každopádně ráda bych vyzkoušela i jiné tratě v Evropě. Snad se poštěstí a pojedeme nějaké vybrané tratě v rámci Evropy.
Máš nějaký jezdecký vzor? V autocrosse či v jiné motoristické kategorii?
Mým jezdeckým vzorem je určitě Bernd Stubbe, který je několikanásobným mistrem Evropy, dále Kuba Novotný a Zdeněk Antony, ale nejvíce vzhlížím k Petrovi Nikodémovi, líbí se mi jeho čistá a rychlá jízda, také umí poradit a je prostě fajn.
Jaká trať je tvá oblíbená? Je nějaká trať, kterou by sis ráda vyzkoušela?
Tato otázka je pro mě těžká, protože každá trať je něčím zajímavá, ale mezi mé oblíbené určitě patří Nová Paka, Přerov a Poříčí nad Sázavou. Ráda bych si vyzkoušela nějaké další zahraniční tratě např. Seelow, Bauska….
Autocross je dost kontaktní sport, jak se k tomu stavíš, rveš se dopředu a nebojíš se kontaktů? Nebo to máš naopak? Jak to máš?
Snažím se rvát dopředu a nenechat klukům ani centimetr, ale zase s rozvahou, protože je někdy lepší zaklapnout než tam zůstat stát s poškozeným autem. Nejtěžší je vždycky první zatáčka, protože tam chce být každý první, ale nejde to a zatáčka není tak široká. Takže tam je potřeba, aby někdo zaklapl, jinak tam někdo zůstane s poškozeným autem, mně se to stalo naposledy v Sedlčanech.
Děkujeme za rozhovor a přejeme spousty šťastně ujetých kilometrů
Foto: archiv T.Bartáková
