Znáte nějakou #Holkuzařídítkama, co se nebojí udělat na motorce třeba stojku? My jsme vyzpovídaly jednu neohroženou blondýnku, která umí v sedle motorky dělat nejenom stojky, ale i spoustu dalších triků, nad kterými se člověku tají dech. Milí čtenáři, představujeme vám třicetiletou Káťu Jandovou, vášnivou milovnici motorek a momentálně také jedinou moto kaskadérku v České republice. Tahle kočka vystudovala na ČVUT umělou inteligenci, baví ji zimní sporty, chození po horách a ježdění na koni. Sama o sobě říká, že jejím hlavním zájmem je především zkoušet nové věci. O tom, jak se ke svému koníčku dostala a co všechno tento netradiční sport obnáší, se dozvíte v tomto rozhovoru.
Ahoj Káťo, v první řadě moc děkujeme za to, že jsi s rozhovorem souhlasila. Ženu jako ty jsme tu ještě neměly, protože jsi momentálně jedinou moto kaskadérkou u nás. Přibliž nám prosím, jak ses k tomuto neobvyklému koníčku dostala.
V pubertě se mi začaly líbit motorky, ale v rodině jsme žádné v tu dobu neměli. Taťka i strejda jezdili jako mladí, ale pak motorky prodali. Tudíž první motorku jsem si pořídila až v 19 letech. Ježdění po silnici mě bavilo a když jsem si koupila silnější motorku, tak jsem zjistila, že mi to na ní zas tolik nejde (ano, pár lehkých pádů bylo). Pády mě ale neodradily a chtěla jsem se naučit jezdit lépe. První jsem hledala kurzy jízdy na motorce a narazila jsem na kurz kaskadérského ježdění na motorce. Kdo by nechtěl umět jezdit po zadním, že? Navíc se tím člověk naučí i lépe ovládat motorku. Přihlásila jsem se ke klukům ze Special Brothers na kurz jízdy po zadním a tím to vše začalo. Pak už jsem si pořídila malou motorku, na které jsem začala sama trénovat. Jezdila jsem každý den několik hodin a jen se snažila to zvedat a ujet pár metrů po zadním kole.
Na začátek rozhovoru je důležité zmínit, že jste v Česku byly moto kaskadérky dvě, ovšem jedna z nich se po těžkém úrazu již na motorku nevrátila. Měly jste k sobě nějakou vazbu?
Bára (za svobodna) Plšková byla první holčinou, která se učila jezdit po zadním kole v ČR. Navíc rovnou na šestikilu. Má můj velký obdiv a je škoda, že kvůli úrazu přestala jezdit. Bohužel jsme se úplně minuly a poznaly jsme se ve chvíli, kdy už Bára Stunt nejezdila. Žádnou vazbu tedy k sobě nemáme.
Vzpomeneš si na tvůj první kontakt s motorkou?
Já se přiznám, že nevím. Pamatuji si, že se mi motorky líbily. První na silnici, pak mě svezl strejda na motorce jako baťůžka a já z toho byla nadšená. Pak ještě v době, kdy jsem jezdila na koních, se tam za vesnicí kluci proháněli na kroskách. Vše to ve mě vyvolávalo pocity zvědavosti a svobody.
Která motorka ti dělá společnost při tvých vystoupeních? Jsi s ní spokojená?
Nyní sedlám Kawasaki ZX-6R (většinou známá jako Ninja 636). Je to skvělá motorka na Stunt. Jen je to starší ročník (2003) a tak se často musí opravovat. Budu koukat po nějaké novější, ale dokud jezdí, tak jsem s ní nadmíru spokojená (smích). Občas na vystoupení vezmu i svoji malou motorku Hondu CBR 125, na které jsem začínala jak na silnici, tak i Stunt. Je hezké lidem ukázat, co vše jde i s tak malou a slabou motorkou.
Kdy jsi poprvé začala Stunt (kaskadérství na motorce) zkoušet? Začátky musely být opravdu hodně náročné…
Začala jsem na kurzu Motoškoly po zadním od skupiny Special Brothers. Již to bude 9 let, kdy jsem byla na kurzu a nyní jsou kurzy ještě víc propracované. Na kurzu tedy nebezpečí hrozí minimálně. Člověk se učí na přizpůsobených strojích pod rukama zkušených instruktorů. Ovšem pak když jsem si pořídila svou motorku a začala „pilovat“ tak je to samozřejmě o trpělivosti a vůli. Hned na pátém tréninku jsem si zlomila rameno, ale to mě ještě víc nakoplo k tomu se nevzdat a pokračovat dál.
„Začínala jsem několikahodinovými jízdami na motorce a jen jsem se snažila to zvedat a ujet pár metrů po zadním kole.“
Jak dlouho trvá naučit se jeden trik?
To je hodně individuální. Vždy záleží na tom, jaký trik a často také záleží na jezdci. Jsou triky, které se člověk naučí za trénink (třeba stání na nádrži) a pak jsou triky které mně trvají roky a jiní je umí za 14 dní. Například kruhy po zadním kole. A pro mě těžký trik na odhodlání (ale nakonec jsem ho uměla za týden) byla stojka na hlavě za jízdy na motorce.
Stal se ti na show nějaký ošklivý úraz, díky kterému jsi přemýšlela, že skončíš?
Musím zaklepat. Celkově jsem dost rozvážná ve svém ježdění. Speciálně na show, kde by pád mohl znamenat ohrozit nejen sebe, ale hlavně i okolní diváky. Proto na show jezdím věci, ve kterých si jsem jistá. Na tréninku samozřejmě úrazy byly, ale naštěstí také nic vážného. Nejvíce mě asi trápí stále to rameno, které z motorky utrpělo několik úrazů, ale nakonec jsem si ho několikrát vyhodila úplně při jiných sportech.
Jezdíš ráda „normálně“ také na klasické silniční motorce nebo na enduru?
Já mám ráda vše, co jsem na motorce zkusila. Na silnici mě to baví také, ale záleží, jaký je provoz a co najdu za silnice. Díky Vláďovi Novotnému a Mírovi Lisému jsem si vyzkoušela lehké enduro, a také mě to moc bavilo. Ale nedávno jsem díky Kubovi zkusila motokros a ten mě teda baví moc. I kdybych nemusela do práce a mohla jen jezdit na motorce, tak stejně vše, co bych chtěla jezdit, nebudu stíhat (smích). Ale je supr mít takový rozmanitý koníček a moct to vše kombinovat.
Jak probíhá tvá příprava na vystoupení?
Většinou jde hlavně o přípravu motorky a věcí. Motorka přezutá na vhodnou pneu, umytá a pak ještě do auta naskládat všechny potřebné věci (stoleček, židle, plakáty, roll-upy, benzín, nářadí, náhradní pneu, atd.). Co se týče tréninku na show, tak nějaké své věci najeté mám a od jara trénuji 5x týdně, tudíž není třeba víc trénovat a ve finále ani není kdy.
Máš ve světě motorek nějaký vzor, který obdivuješ a inspiruje tě?
Tak určitě můj největší obdiv má Francouzka Sarah Lezito. Je to nejlepší světová Stunt riderka.
„Pro mě byla stojka na hlavě za jízdy těžký trik, co se týče odhodlání. Nakonec jsem se ho ale naučila za týden.“
Prozraď nám svůj nejodvážnější kaskadérský kousek, který umíš.
Je teda těžké říct nejodvážnější, protože pro každého je to něco jiného, ale mně teď hodně baví stoj na hlavě na motorce za jízdy. Pak je se mnou vždy sranda při gumování pozadu na motorce. Na svém tréninkovém place to umím, ale jakmile přijedu na show na nějaký jiný typ asfaltu, tak mi to moc nejde a kolikrát moje přední kolo jede pár metrů smykem.
Jaká je Káťa Jandová v civilu? Co dělá za práci, případně co ji baví?
Jak už je zmíněno v úvodu, jsem programátorka a vystudovala jsem na ČVUT obor umělá inteligence. Práce mě baví a je skvělé, že tuto práci mohu dělat odkudkoli, a tudíž se mi skvěle kombinuje s motorkama. U mě je asi problém, že mě baví skoro vše. Vlastně krom motorek mě nejvíc baví zkoušet nové věci. Hlavně co se týče sportů a adrenalinových sportů dvojnásob. Se mnou je těžké, že mě baví opravdu hodně věcí a samotnou mě mrzí, že musím dělat priority, protože vše stihnout nemohu.
Překonávala jsi ze začátku strach z toho, aby sis neublížila, nebo jsi do toho šla neohroženě po hlavě?
Nenazývala bych to strach, abych si neublížila. To jsem vědomě nikdy neměla. Spíš je to nějaký podvědomý reflex, se kterým často bojuju. Například když má v jednom triku člověk přidat plyn ve chvíli, kdy má pocit, že padá, tak automatiky ubere a tím to celé zkazí. Ale není to o tom, že bych se v tu chvíli stihla bát, že si něco udělám. A předem nad tím vůbec nepřemýšlím. Ale po hlavě do triků většinou nechodím. Pokud to jde, tak se trik učím déle, ale postupně. Kluci do toho lítají, padají a naučí se to rychleji.
Jaká je podle tebe nejlepší průprava pro trénink stuntu?
Tak nejlepší příprava je asi kolo a jezdit po zadním, po předním na kole. Pak jakákoli jízda na motorce. Ale jde hlavně o rovnováhu, cit pro plyn, spojku a brzdu. Ve finále je stejně podle mě nejlepší začít jezdit Stunt a obrnit se trpělivostí.
Jsi doslova „růže mezi trním“ mezi tvými mužskými kolegy. Jak tě vnímají?
Kluci jsou skvělí. Všichni mě mezi sebe berou jako parťáka. I když dřu a snažím se trénovat co to jde, tak těm nejlepším jezdcům nestačím ani za mák. Takže naopak se mi kluci snaží pomoct a poradit. Asi je to tím, jak dlouho už trénuju, a Stunt je hodně o dřině a hodinách a hodinách tréninku. Ne každý je ochoten tomu tolik obětovat. I proto si myslím, že máme tak skvělou partu.
„Je to hlavně o trpělivosti a vůli. Hned na pátém tréninku jsem si zlomila rameno, ale mě to ještě víc nakoplo k tomu se nevzdat a pokračovat dál.“
Jaký máš vztah k závodění obecně? Vyzkoušela sis někdy závodit v nějaké disciplíně?
Závodila jsem jen ve Stunt ridingu. V jiném sportu jsem nikdy nezávodila. Ve Stuntu je to pro mě obrovská zábava plná adrenalinu. Já jsem hrozný nervák. Takže večer před závodem jsem hromádka nervů, ale pak ten pocit vyjet na plac a zajet si co nejlépe věci, které jsem trénovala je super. Je supr i to hecování se s dalšími jezdci. Pošťuchování se a dělání si z toho srandu. Na závodech navíc mohu často vidět světové špičky Stunt ridingu a to je pro mě obrovská čest. Ve finále je mi jedno, jak přesně se umístím na závodech, hlavně si chci odjet své věci čistě a v tempu.
A setkala ses někdy ty sama s nějakou kritikou, či podceňováním žen v motorsportu? Jak se k tomu stavíš?
Popravdě v motosportu mám opačnou zkušenost. Všichni chlapi, které jsem poznala, tak mě podporovali a fandili. Větší podceňování a odrazování jsem prožila spíše v IT. I když teď nedávno na vystoupení za mnou přišel nějaký chlap. První jeho otázka byla, kolik mi je. A pak se mě zeptal jestli
bych už neměla nechat toho nesmyslného blbnutí na motorce a mít rodinu a starat se o ni. Mně to ale spíš přišlo úsměvné.
Jaký byl úplně první trik, který jsi na motorce dokázala?
Tak úplně první trik mě zvládl Michal Holomek naučit již na kurzu Motoškoly po zadním. To je jezdit po dvou kolech dokola bez držení řídítek. Po zadním (první na čtyřkolce) jsem ujela pár metrů.
A trénuješ teď nějaké nové kousky?
Stále trénuji nové věci, ale trvají mi. Také trénuji lepší ovládání motorky v tricích, které již umím. Show jezdíme často na úzkých silnicích, které jsou někam nakloněné, jsou na nich kanály apod. Tudíž nestačí pouze umět trik na své „tréninkové“ ploše, ale je zapotřebí ideálně zajet naučené triky kdekoli.
Stunt je poměrně nevyzpytatelnou a mnohdy nebezpečnou disciplínou, jak se k tomu staví tví nejbližší a kamarádi? Dostává se ti od nich podpory?
Všichni v mém okolí mi fandí a jsou se mnou hodně trpěliví, protože je to se mnou hodně těžké hlavně časově. Práce na plný úvazek, časté tréninky na motorce, show po celé republice sežerou hodně času, ale o to víc si já i moji blízcí vážíme společného času.
Co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch?
Popravdě nevím. Asi jsem na sebe přísná a přímo za úspěch zatím nepovažuji nic. Na druhou stranu já sama mám radost z každého svého pokroku na motorce, z každého nového triku a z každé povedené show či závodu.
Komu nejvíce vděčíš za to, že zvládáš s motorkou takové šílenosti? Kdo byl tvým mentorem?
Bohužel nejde říct komu vděčím nejvíce. Prvnímu, kterému jsem byla vděčná byl Michal Holomek přezdívaný Schimpi. Jako instruktor mě učil po zadním v motoškole od skupiny Special Brothers. Když viděl, že bych se chtěla učit po zadním i sama, tak mi radil, jakou motorku a jak na to. Takže za začátky určitě vděčím jemu. Kubovi Kykalovi ze začátku vděčím hlavně za podporu co se týče strojů a mechaničiny, ale pak mi mnohokrát pomohl a pomáhá i v jezdeckém umění. Kuba je skvělý nejen jako jezdec, ale také jako instruktor. Skvěle vycítí, kdy mě má vyhecovat a rejpnout si do mě a kdy mě naopak podpořit a trochu uklidnit. Martin Krátký mi také pomohl se dost posunout při zvládání motorky a jak trénovat. Pak kdykoli s kýmkoli jezdím, tak jsou kluci ochotní a když mohou, tak vždy poradí. Mohla bych jmenovat dál: Mirek Frey, Bohuslav Chmelař, Adam Peschel, Patrik Peschel, Lukáš Romportl, Víťa Seidler, Lůďa Jedlička, atd. V České republice jsme jednoduše skvělá parta, a protože tento sport nejezdí moc lidí, tak se všichni dobře známe.
„Přímo za úspěch nepovažuji nic. Mám radost z každého svého pokroku, z každého nového triku a z každé povedené show.“
Zúčastnila ses někdy nějaké kaskadérské show i v zahraničí?
Poprvé jsem byla v zahraničí na show díky Martinovi Krátkému, se kterým jsem show jezdila. Zahraniční show jsem jezdila v Řecku, Itálii a Německu. Samozřejmě jsem několikrát byla na Slovensku.
Máš nějakou svou vysněnou motorku?
Popravdě nejde o vysněnou motorku jako spíše o činnost. Teď bych moc ráda novější Kawasaki ZX-6R, rok výroby 2017, a přestavět ji na stuntovku. To hlavně proto, že vím, že by mi to ulehčilo spoustu práce a navíc přeci jen mám už 20 let starou motorku a nejezdím zrovna pianko (smích).
Na kterých akcích je možné tě potkávat?
Jezdím hlavně motorkářské akce (výstavy, motosrazy), ale jezdím i na firemních akcích, svatbách, narozeninách apod. Vše se snažím předem dávat na sociální sítě.
Chtěla bys na závěr tohoto rozhovoru něco dodat, případně předat našim čtenářům nějakou myšlenku?
Na závěr bych chtěla poděkovat všem lidem, kteří mě jakýmkoli směrem na mé cestě motivovali, podpořili nebo dokonce poposunuli dál. Je super mít kolem sebe skvělou partu lidí. Každopádně bych všem chtěla popřát dostatek síly a vůle jít si za svými sny. A pokud zrovna žádný sen nemáte, tak ať se vám daří a v klidu si užívejte vše, co vám život přináší.
Děkujeme za netradiční rozhovor a přejeme mnoho osobních úspěchů a vydařených triků bez zranění. Tým #HOLKAZAVOLANTEM
Instagram: @katestunt
Foto: archiv Kateřiny Jandové
