Michaela Bártová je 22 letá rodačka z Úpice v Krkonoších. Mezi její koníčky patří především autokross, móda a sport.
Ahoj Míšo, na úvod bychom se tě rády zeptaly, na nějaké informace o tobě – jak dlouho závodíš, jaké máš jiné zájmy a koníčky, odkud jsi,…
- Všechny Vás zdravím! Poprvé jsem za volant usedla koncem sezóny 2017.
- Co se týká koníčků, tak se zajímám o módu, konkrétně o vizážistiku a kosmetiku. Zajímala jsem se i o tenis, na který jsem úplně nezanevřela a občas chodím hrát s přáteli. Také ráda cestuji a poznávám nová místa, ať už u nás nebo v cizině.
- Pocházím z Krkonošského podhůří z malého města Úpice, kde jsem strávila svých 21 let života. Po dlouhém rozmýšlení, zda opustit své rodné město, jsem se minulý rok přestěhovala za přítelem na Mělník. Pracuji v advokátní kanceláři v centru Prahy. Přestěhování byla velká příjemná změna, ale doma bude vždy mé rodné město.
Prozradíš nám, jak ses dostala k autokrossu? Kdo tě k němu přivedl, předcházelo tomu jiné odvětví motorsportu (motokáry, motorky,…)
- Žádné jiné odvětví motorsportu tomu nepředcházelo, ale asi jsem to tak měla dané. 😀 😀
- Už jako malá jsem měla montérky a chodila se „motat“ taťkovi do autodílny. Vždy jsem prohlašovala: „Hned, jak mi bude osmnáct, si jdu dělat řidičák.“ Tohle mamka nechtěla slyšet, a až nedávno jsem se dozvěděla, že se semnou ze začátku bála jezdit. 😀
- Vždy, když jel taťka závody, tak jsme ho chodili podporovat. Byly to nervy do poslední chvíle, o to byl lepší pocit, když se jelo domů s pohárem. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, jaké to je, sednout a jet, až do té chvíle, než taťka řekl: „Převlékni se a jdi se přihlásit do závodu.“
Pamatuješ si, jak probíhal tvůj úplně první závod? Jaké byly tvé pocity před startem?
- To si pamatuji, jako by to bylo včera. Přijela jsem se podívat za taťkou na závody, na domácí trať v Radči u Úpice. Po dojetí první rozjížďky, byla zjištěna závada na palivovém čerpadle. A slova taťky: „Já jedu domů pro náhradní čerpadlo a ty se oblékni. Ve třetí rozjížďce se startuje z třetí řady a není už co ztratit, tak pojedeš ty.“ Pocit sednout do auta a čekat na startu, že to je to opravdu tady a já pojedu, byl nepopsatelný. Na domácí trati je vždy i závod „mechaniků“, a tak jsem se šla přihlásit. Ten den jsem si domů odvážela svůj první pohár, za první místo, v kategorii „mechaniků“. Pevně jsem věřila, že to nebude naposled.
V jaké autokrosové kategorii závodíš? S jakým vozem?
- Začínala jsem v kategorii Škoda N 1400 s autem Škoda Pick-up. V druhé sezóně to byla také kategorie Škoda N 1400 a kategorie Speciál. Po této sezóně jsme se rozloučili. Do následující sezóny 2020 jsem nastupovala s Volkswagen Polo do kategorie Speciál. Poslední závod této sezóny jsem zakončila ve skupině N do 1400. V letošní sezóně budu ve skupině N do 1400 a možná se někdy svezu i ve Speciálech.
Jak vypadá tvoje příprava na závody a co jeden takový autokrosový závod obnáší?
- Mým hlavním úkolem je, si vždy připravit všechny věci a jít brzo spát. 😀 Co se týká náhradních dílů a nářadí, tak to připravuje taťka.
- V den závodu se brzy vstává, nakládá závodní auto a převáží na závody, kde se vše musí připravit, než začne rozprava s jezdci.
- Pro mě to znamená den plný adrenalinu a detoxu :D, protože mám sevřený žaludek.
Co považuješ za svůj dosavadní největší úspěch? Máš nějaký sen, čeho bys chtěla dosáhnout?
- Za svoje největší úspěchy považuji hned dva z Radeč capu. První je v sezóně 2019 a to 5. místo v kategorii Škoda N 1400. Druhý je za minulou sezónu celkově 4. místo v kategorii Speciál.
Máš nějakou svoji oblíbenou trať, kam se ráda vracíš?
- To je těžké takhle říci, každá trať má svoje plusy a mínusy, ale určitě mezi oblíbené patří domácí trať v Radči nebo v Humpolci.
Autokros je sport kontaktního typu, měla jsi ze začátku nějaký problém s tím, že se v něm častěji havaruje nebo do tebe ostatní závodníci narážejí? Případně jak ses s tím vypořádala?
- Žádný problém jsem neměla, spíš mi bylo líto, když jsem to schytala já (neubránila jsem se slzám).
Ženy jsou brány jako něžné pohlaví, nemají v tuto chvíli nějakou nevýhodu v kontaktním sportu? Že jdou třeba méně často do „soubojů“, vyhýbají se nějakého většího kontaktu a třeba radši „ustoupí“?
- Měla jsem jednou možnost jet jen v kategorii žen a už nikdy. 😀 😀 Lítaly zrcátka a několikrát se závod opakoval z důvodu „boudy“. V tu chvíli, když jste na startu, tak se probudí nebojácnost a musíte vyhrát. 😀
- Nevím, jak to berou muži, že s nimi jezdí žena, ale já s nimi jezdím radši.
- Co se týká soubojů a nějakého kontaktu, tak toho se nebojím a do všeho jdu po hlavě.
Měla jsi někdy vážnější srážku nebo nehodu? Kolikrát jsi hodila „boudu“? Jak ses k tomu postavila? Nechtěla si s tím někdy seknout?
- Moje první větší srážka byla v Radči. V rozjížďce jelo 5 aut a první „hodilo boudu“. Vše se to tak rychle odehrálo, že ani traťoví komisaři nestihli vyvěsit vlajky. Vyjížděla jsem ze zatáčky a dala na taťkova slova: „Vyjížděj pod plným.“ Za zatáčkou, ale všichni stáli a já nestihla zareagovat, tudíž jsem najela pod auto. Musela jsem být odtažena do depa, protože jsem nenastartovala.
- Druhá vážnější nehoda byla mojí vinou. Neodhadla jsem stav trati a „vlétla“ do měkkého bláta. Držela jsem se volantu a čekala, co se bude dít. Byla to taková „půlbouda“.
- Seknout se závoděním mě nikdy nenapadlo.
Zvládáš si na autě dělat sama drobné opravy? Nebylo ti líto prvních šrámů, které tvoje auto utrpělo?
- Já na autě nikdy neměla drobné opravy, vždy to stálo za to. 😀 Buď to odnesly plechy, nešlo řadit, nebo byl problém v převodovce,…
- Líto mi to bylo, nejvíce v Nové Pace. Kde jsem narazila do svodidel s novým VW Polo.
Jak bys zhodnotila loňskou sezónu?Jak moc tě zasáhla současná situace?
- Určitě to nebyla a ani není lehká situace, ať na závody nebo v normálním životě. Byla jsem ráda za závody, které se uskutečnily. Minulá sezóna pro mě byla nejúspěšnější za dobu, co závodím, takže byla super! 😀
Přemýšlela jsi někdy nad tím, že bys zkusila i něco jiného, např. rally, motocross, atd.?
- Bláto je bláto a vždy bude. Pokud by byla někdy možnost, určitě bych ráda zkusila rally.
Máš nějaký jezdecký vzor, který tě inspiruje?
- Jezdecký vzor je pro mě určitě můj taťka. Má daleko víc zkušeností než já a vždy mi dává užitečné rady. Vyslechne, popřemýšlí, opraví a jede se dál.
Jak se k tvému koníčku staví rodina, přátelé? Podporují tě?
- Rodina i přátelé mě podporují a pomáhají, jsem ráda, že mám takové lidi kolem sebe. Přátele za mnou jezdí skoro na všechny závody, ale rodina nikdy nesmí chybět ani na jednom závodu. Mamka mě také podporuje, ale v první chvíli nadšená nebyla. Doufám, že si už zvykla, jaký jsem blázen. 😀 Myslím si, že ano, protože ať přijedu domů s pohárem nebo bez, vždy na mě čeká výborná večeře.
Setkala ses někdy s podceňováním žen za volantem? Jak se k tobě jako ženě staví soupeři ve startovním poli?
- Při této otázce mě napadá hláška „No jo, to určitě řídí ženká,…“ a taky nepopírám, že já jsem to nikdy neřekla. 😀 Ale myslím si, že s tím se člověk musí narodit.
- Já si myslím, že mě berou soupeři jako každého jiného. O to větší radost mi to udělá, když vím, že jsem na startu jediná žena a dokážu s nimi soupeřit.
Chtěla bys na závěr něco dodat, někomu poděkovat nebo předat našim čtenářům nějaké poselství?
- Především bych chtěla poděkovat Vám za milý rozhovor, že jsem mohla znova zavzpomínat na své začátky.
- Déle bych chtěla poděkovat celé rodině, hlavně taťkovi, bez které ho by to nešlo.
- A pokud někdo přemýšlíte, jestli to zkusit, nepřemýšlejte a jděte do toho. Nikdy nevíte, kdy se Vám tahle možnost znova naskytne.
- Na závěr bych chtěla poděkovat všem fanouškům za podporu a těším se na další setkání s Vámi na závodech. Všechny aktuální informace se dozvíte na mém Instagramu (@stein_racing_autocross_team) a Facebooku.
foto: archiv Bártová
