Raduna Dandová, 24 letá rodačka z Příbrami, je dlouholetá enduro – cross country jezdkyně, což je vytrvalostní, většinou 100 minutový závod na uzavřené trati dlouhé cca 10 km.
Ahoj Radu, nejprve bych se tě ráda zeptala, jak ses vlastně k motorkám dostala?
K motorkám jsem se dostala přes tátu, na závody jsem jezdila už jako malá a vždycky záviděla holkám, které stály na startovním roštu. Vždycky se mi motorky líbily a vůně benzínu byl skrze tátu denní chleba.
Tvůj první závod si musíš určitě dobře pamatovat, řekneš nám, jak vlastně probíhal?
První závod byl v Chlaponicích u Písku, kde se pořádal 4 hodinový závod dvojic, výdělek z těchto závodů putoval na hendikepované kluky, kteří jezdí na čtyřkolkách. Jela jsem ho s tátou. Byl to technicky hodně jednoduchý závod. Nicméně pro mě byl velký úspěch vydržet a dojet do cíle.
Nelákalo tě někdy usednout za volant? Nebo vyzkoušet něco jiného než motorky? Jiný sport, rallycross, autocross a jiné?
Přiznám se, že mám z automobilového sportu velký respekt. Takže holky, které to jezdíte, klobouk dolů před Vámi. Avšak neříkám, že bych to nezkusila, pokud by byla možnost – zkusit se má všechno.
Za svoji kariéru máš určitě nějaký svůj největší úspěch, řekneš nám, který a proč?
Nejdřív bych asi zmínila to, že si nejsem jistá, zdali kariéra není silné slovo. Každopádně jako úspěch beru každý dojetý závod. Ať už soupeřím s holkama, klukama nebo sama se sebou, každý závod je obrovský přínos zkušeností, za které jsem ráda.
Měla/máš nějaký jezdecký vzor? Někdo, kdo tě opravdu inspiruje v tom, co děláš?
Určitě, obdivuji každou holku v motorsportu, která do toho jde na plno. Vím, že to tady v České Republice není vůbec lehké. Opravdu málo lidí se motorsportem dokáže živit, proto obdivuji všechny, kteří pracují a do toho si odvážejí poháry z mezinárodních soutěží. Jako vzor bych zmínila Zůzu Nováčků z endura, která motorkám věnuje opravdu všechen svůj volný čas.
Jak se rodina a přátelé stavěli k faktu, že ses rozhodla věnovat se motorkám? Podporovali tě? Jak je to teď, po delší době?
Celá rodina se k motorkám vždycky stavěla kladně. Od táty mám plnou podporu, ať už morální nebo materiální. Myslím, že když viděl, jak mě motorky baví, udělal si ze mě syna, kterého nemá. Ségra se chystá, že motorku také zkusí, takže naší mamku brzy odvezou. Dělám si z toho trošku srandu, protože vím, že od rodiny i přátel mám plnou podporu.
Zažila jsi někdy nějakou Faux pas [fo pa] situaci? Nebo nějaký vtipný moment při ježdění?
Vtipných momentů bylo opravdu hodně, jsme taková parta škodolibců, takže když jsem zapadla s motorkou do vymletého koryta vody v Rumunsku nebo jsem jela po předním kole z haldy, všichni se náramně bavili.
Jako největší faux pas bych asi zmínila offroadmaraton v Janovicích, kde jsme si s kamarádem nevědomky před startem prohodili čipy. V hlavním stanu se promítalo průběžné pořadí po celý závod. Po dojetí do cíle okolo mě běhali kameramani a vůbec nechápali, kde jsem se vzala, na holku jsem s cizím čipem jela fakt hodně dobře. Samozřejmě jsem po závodě zašla za časomírou a vše se dalo do pořádku.
Kolik soutěží jsi vlastně absolvovala?
Tak to je oříšek, těch závodů bylo opravdu hodně. Jezdili jsme offroadmaratony, ETK cup, OK cup a spoustu dalších dvouhodinovek a sranda závodů. Odhadem počítám minimálně šedesát závodů.
Máte v plánu jet nějaký konkrétní závod? Jaký je tvůj sen?
Nejsem moc ambiciózní člověk a jak už každý asi pochopil, dělám tento sport především proto, že mě to baví. Minulý rok jsem měla možnost vyzkoušet kousek tratě na rumunském hard enduru, takže myslím, že dojet nějaké extrémní enduro v Rumunsku by byl splněný sen. Tento rok bych ráda dojela český extrém enduro závod Drapák rodeo.
Určitě jsi jela s vícero motorkami, jsou nějaké, ke kterým by ses ráda vrátila, nebo které naopak byly špatnou zkušeností a vůbec ti nesedly?
Jelikož jsem zrovna nedávno řešila koupi nové motorky, měla jsem tu možnost si vyzkoušet vícero motorek a přiznám se, že po zkušenostech bych nechtěla čtyřtaktní motorku i když vím, že velká většina holek jezdí právě na nich. Zůstala jsem věrná dvoutaktnímu stroji a nově mi v garáži stojí endurové dvoukilo, tak uvidíme, jak nám to spolu půjde.
Zažila jsi někdy nějakou havárii, při které ses rozmýšlela, zda pokračovat nebo opustit tento sport?
Takhle úplně to nebylo, je teda pravda, že občas nějaké ošklivé pády proběhly, ale nikdy mě nenapadla myšlenka, že bych kvůli tomu měla přestat jezdit.
V neposlední řadě, setkala ses někdy s podceňováním žen za volantem/za řídítkama, popřípadě jak se k tomu stavíš?
Já osobně musím říct, že jsem se s podceňováním žen na závodech nesetkala a když už, tak pouze ze srandy. Kluci jsou na závodech opravdu ohleduplní a hodně mi pomáhají.
Chtěla bys na závěr něco dodat? Poděkování sponzorům nebo někomu jinému?
Tak určitě bych chtěla poděkovat tátovi, bez kterého by to nešlo. Ať už se jedná o servis motorky, nebo celkovou podporu. Dále bych chtěla vzkázat holkám, které přemýšlí o tom jet závody, ať se nebojí a závody zkusí, ten pocit po dojetí do cíle je k nezaplacení. A také bych chtěla poděkovat celé partě holky za volantem, za to, co dělají. Myslím, že Vaše práce je pro holky v motorsportu velkým přínosem.
foto: archiv Dandová
